Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty

Eriksonova koncepce ego identity:

Podle Eriksona se identita osoby vytváří spojením identifikací z dětství, současných identifikací a základních životních závazků (commitments). Erikson odlišuje self identitu a ego identitu.

V Eriksonově teorii formování ego identity jsou nejdůležitější 4 aspekty:

1)      Krize identity

2)      Institucionalizované moratorium

3)      Boj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti

4)      Stupně hodnotové orientace

Krize identity – Výsledkem vývoje v pozdější adolescenci je buď dosažení ego identity nebo konfuze identity. Každý psychosociální vývojový stupeň obsahuje napětí právě mezi těmito dvěma póly, toto napětí znamená tápání a hledání, tedy krizi identity.

Institucionalizované moratorium – Období adolescence je obdobím psychosociálního moratoria. Tato doba je jedinci poskytována společností, aby si vytvořil identitu. Společenské instituce umožňují adolescentovi experimentovat s hodnotami a zkoušet si role dospělého.

Boj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti – Čím je tento boj těžší, tím obtížnější bude krize identity. Optimálním výsledkem v současné společnosti je dominance ega v osobnosti.

Stupně hodnotové orientace – Tyto stupně jsou tři. Pro morální stádium (odpovídá uvažování dětí) je charakteristická absolutní víra v autoritu. V ideologickém stadiu (v adolescenci) jedinec asimiluje různé, obvykle i protichůdné zdroje autority a přizpůsobuje se tak rozšiřujícímu se sociálnímu prostředí. Jedinec se rozhoduje, která „pravda“ bude vést smysl jeho spravedlnosti a způsob života. V dospělosti může člověk vstoupit do etického stádia. To obsahuje uvědomění, že v určitém smyslu je každý jedinec zodpovědný za své konání a také, že je jedinec v jistém smyslu odpovědný za celé lidstvo.

Zdroj:

VÝROST, Jozef, Ivan SLAMĚNÍK a Eva SOLLÁROVÁ, ed. Sociální psychologie: teorie, metody, aplikace. Praha: Grada, 2019, 759 s. Psyché. ISBN 978-80-247-5775-9.

 -   Směr v psychologii, který vychází z tezí, že: lidské bytosti konají dle pravidel, sociální konání lidí je zprostředkováváno významy, teorie pohybů se má oddělit od teorie činů, lidské konání není možné vysvětlit pomocí modelu mechanické příčiny, konání se vysvětluje důvody, laické vysvětlení konání je pro psychologickou teorii a zkoumání adekvátnější než pozitivistická metodologie (Bačová, s. 43)

-     Zakladatel – Rom Harré (1927-2019) – narozen na Novém Zélande, kariéra převážně v Oxfordu.

-     Kritika experimentování v psychologii, pokud se nezohledňují sociální pravidla, jedna z prvních alternativ tradičního výzkumu v psychologii-zkoumat výpovědi a vysvětlení, které lidé poskytují o sobě a svých aktivitách.

-     Kritika dosavadní psychologie – Doterajšia psychológia človeka nechápe a neskúma ako ľudskú bytosť s jej typicky ľudskými atribútmi (Bačová, s. 63).

-     Harré předkládá „antropomorfní model člověka“ – přístup k člověku jako k lidské bytosti, ne jako ke stroji.

-     zdroje a inspirace etogeniky : etnometodologická škola H. Garfinkela, dramaturgický interakcionizmus E. Goffmana, teorie personálních kontruktů G.Kellyho