Podle Eriksona se identita osoby vytváří spojením identifikací z dětství, současných identifikací a základních životních závazků (commitments). Erikson odlišuje self identitu a ego identitu.
V Eriksonově teorii formování ego identity jsou nejdůležitější 4 aspekty:
1) Krize identity
2) Institucionalizované moratorium
3) Boj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti
4) Stupně hodnotové orientace
Krize identity – Výsledkem vývoje v pozdější adolescenci je buď dosažení ego identity nebo konfuze identity. Každý psychosociální vývojový stupeň obsahuje napětí právě mezi těmito dvěma póly, toto napětí znamená tápání a hledání, tedy krizi identity.
Institucionalizované moratorium – Období adolescence je obdobím psychosociálního moratoria. Tato doba je jedinci poskytována společností, aby si vytvořil identitu. Společenské instituce umožňují adolescentovi experimentovat s hodnotami a zkoušet si role dospělého.
Boj mezi egem a superegem o dominanci v osobnosti – Čím je tento boj těžší, tím obtížnější bude krize identity. Optimálním výsledkem v současné společnosti je dominance ega v osobnosti.
Stupně hodnotové orientace – Tyto stupně jsou tři. Pro morální stádium (odpovídá uvažování dětí) je charakteristická absolutní víra v autoritu. V ideologickém stadiu (v adolescenci) jedinec asimiluje různé, obvykle i protichůdné zdroje autority a přizpůsobuje se tak rozšiřujícímu se sociálnímu prostředí. Jedinec se rozhoduje, která „pravda“ bude vést smysl jeho spravedlnosti a způsob života. V dospělosti může člověk vstoupit do etického stádia. To obsahuje uvědomění, že v určitém smyslu je každý jedinec zodpovědný za své konání a také, že je jedinec v jistém smyslu odpovědný za celé lidstvo.
Zdroj:
VÝROST, Jozef, Ivan SLAMĚNÍK a Eva SOLLÁROVÁ, ed. Sociální psychologie: teorie, metody, aplikace. Praha: Grada, 2019, 759 s. Psyché. ISBN 978-80-247-5775-9.