Úkol: Slovník - Cesty k nezávislosti: Jak se vyvíjí autonomie s identitou
Tento slovník (databáze klíčových pojmů) je jedním z průběžných úkolů.
Pravidla pro tvorbu hesel:
- bude se jednat o klíčové pojmy nebo důležité informace (včetně například informací o konkrétních autorech; různé relevantní doplňujících informace atp.), které rozšiřují/vysvětlují text autorů Ježek, Macek & Bouša Cesty k nezávislosti: Jak se vyvíjí autonomie s identitou
- na základě přečtení textu si určíte pojem, o kterém byste se rádi dozvěděli více, v slovníku zkontrolujete, zda dané heslo již není vytvořeno - pokud ne, můžete pokračovat (může se stát, že dojde k duplikaci protože vytvoříte zároveň jako někdo jiný, ale to nevadí)
- vyhledáte doplňující informace a sepíšete v rozsahu do půl stránky, je nezbytné uvést i vámi využité zdroje, používejte odborné zdroje, tedy primárně odborné články, odborné knihy, výjimečně relevantní a důvěryhodné webové stránky (ne wikipedii, wikiskripta atp)
- každé heslo označte číslem stránky v původním textu
- vložený text vždy nejprve přečtu a případně upravíme před zveřejněním pro ostatní
- hesla vložená ostatními můžete dále komentovat
Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE
I |
---|
Identita (s. 26)Výrost, Slaměník (2008) uvádějí pod pojmem identita to, kým nebo čím je osoba nebo společenství lidí. Hovoří zde o odpovědi na otázku "kdo jsem, kdo jsme", nebo "čím jsem, čím jsme". Identita znamená totožnost, stejnost osoby (věci) v čase a ve všech okolnostech. Identitu tvoří podstatné vlastnosti osoby a pokud dojde k jejich změně, daná osoba přestává být sama sebou, stejnou jako byla dříve. Termín byl použit s největší pravděpodobností Sigmundem Freudem, avšak rozpracováním identity se zabýval psychoanalytik Erik H. Erikson (1956). Identita osoby se dle Eriksona (1968) vytváří spojením identifikací z dětství, současných identifikací a základních životních závazků. Erikson (1999) in Helus (2011) dále uvádí, že hledání identity provází experimentování se sebou samým, které může být nebezpečné pro jednotlivce a znepokojivé pro okolí. Téma identity se objevuje v období adolescence a znamená především kladení otázek kdo jsem, oč mi jde a co dokážu.
HELUS, Zdeněk. Úvod do psychologie: učebnice pro střední školy a bakalářská studia na VŠ. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3037-0. VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. Psyché. ISBN 978-80-247-1428-8. ERIKSON, E.H. (1968). Identity: Youth and crisis. New York: Norton. In Výrost, Slaměník (2008) ERIKSON, E.H. (1956). The problem of ego identity. Journal of the American Psychoanalytic Association, 4, 56 - 121. In Výrost, Slaměník (2008) ERIKSON, E.H.(1999). Životní cyklus rozšířený a dokončený. Praha, Lidové noviny. In Helus (2011) | |||
ImplicitníImplicitnost - zahrnutý, obsažený, ale nevyjádřený přímo. Z pohledu zahraničních autorů v publikaci Od implicitních teorií výuky k implicitním pedagogickým znalostem - Vlastimil Švec (Brno, 2006) v pedagogice můžeme mluvit o implicitních znalostech (skrytých znalostech - tacit knowledge). M. Polanyi (1958, 1967) rozvíjí teorii osobních znalostí. Vychází z předpokladu, že lidmi využívané znalosti jsou veřejné a do jisté míry osobní. Sternberg (1999) implicitní znalosti charakterizoval těmito znaky:
Pro Steinberga (1999, str. 45) jsou implicitní znalosti osvojované v neformálním prostředí. Jsou utvářené na základě zkušeností různých situací. Zdroj: www.slovnik-cizich-slov.abz.cz ŠVEC Vlastimil. Od implicitních teorií výuky k implicitním pedagogickým znalostem. Brno: Paido, 2005, ISBN: 8073150921 Radim Keith, 1. ročník NMgr. Ped - VZ | |||
Individuace (s. 47)Dle Levineho & Munsche (2016, cit. dle Blatného, 2016, s. 104) je průvodní jev individuace možno chápat jako zvýšený pocit jedinečnosti u adolescentů. V nejširším možném smyslu lze individualizaci definovat jako dosažení seberealizace prostřednictvím procesu integrace vědomí a nevědomí (Journal Psyche, cit. 2020). Je také hlavním cílem období střední dospělosti, kdy dochází k integraci všech aspektů duše a člověk ve svém vývoji tak dosahuje pomyslného vrcholu (Jung, 1988/2000, cit. dle Blatného, 2016, s. 150). Jung (cit. dle Palmy, 2015, s. 37) chápe proces individuace jako střetávání vědomí s nevědomím ve své obecnosti, jehož začátek začíná až v polovině života, kdy nevědomí doslova vyplouvá na povrch. Dle Junga rovněž zahrnuje filozofické a duchovní oblasti lidské bytosti. BLATNÝ, Marek, ed. Psychologie celoživotního vývoje. Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 9788024635248. PALMA, Marek. Proces individuace podle C.G.Junga. 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Mgr. Richard Zika, Ph.D Journal Psyche: Jung and his Individuation Process [online]. [cit. 2020-02-22]. Dostupné z: http://journalpsyche.org/jung-and-his-individuation-process/ | ||
K |
---|
Komunikace s.114Komunikace je specifickou formou spojení mezi lidmi. Komunikace závisí na společenské činnosti, vzájemném působení a společenských vztazích. Základním prvkem komunikace je řeč, ale také gestika, proxemika, kinezika, mimika a další neverbální prostředky. | |||
KonfliktKonflikt (např, str. 45, 50 aj.) Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Pokud jsou konflikty zvládnuté, jsou hnací silou k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Pomáhají budovat sebedůvěru a schopnost konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince pak jsou patogenní zdroj a mohou způsobovat stres a neurózy. Dle Lewina můžeme konflikt rozdělit na tyto základní typy:
Další možné dělení: - interpersonální (sociální)- střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob - intrapersonální-střet dvou neslučitelných představ jedince
VÝROST, J. SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie. Praha: Portál, 1998. ISBN 807178-269-6 FÜRST M. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-199-0 http://it.pedf.cuni.cz/strstud/edutech/2005_Lewin_Vankova/#konflikty | ||
M |
---|
Mentální anorexieMentální anorexie (str. 96 - 97) Mentální anorexie je restriktivní porucha příjmu potravy (odmítání příjmu potravy). Postihuje převážně pubertální a adolescentní dívky a mladé ženy. Chlapci a muži nejsou úplně vyloučeni, ale odhaduje se 1 chlapec na 10 – 20 dívek a žen. U mentální anorexie prakticky nejde o klinické nechutenství, ale o redukci příjmu potravy a přemáhání hladu ve snaze snížit hmotnost. Nejprve začínají omezovat vydatná tučná jídla, postupně začnou redukovat i potraviny s minimální kalorickou hodnotou, často i příjem tekutin nebo pijí jen čistou vodu. Bývají velmi hubení, ale přesto mají pocit, že jsou tlustí. Pokud tyto lidé hladovění nevydrží, tak si následně záměrně vyvolávají zvracení. Často nadměrně cvičí. Omezování příjmu potravy, zvracení, nadměrná aktivita a cvičení mají za následek kontrolu hmotnosti a někdy až zastavení pubertálního dospívání.[1] Léčba mentální anorexie probíhá hospitalizací nemocného na psychiatrickém oddělení. Doba hospitalizace je 2-3 měsíce. Léčba se zaměřuje jak na váhový přírůstek, tak na psychologické problémy nemocného.[3] | |||
MoratoriumMoratorium (str.26) Podle autorů Ježek, Macek & Bouša společnost obvykle poskytuje dospívajícím lidem chráněný čas pro hledání a experimentování v různých oblastech života. Toto “odkládání” dospělosti označují slovem moratorium.
V Akademickém slovníku cizích slov A-Ž popisují autoři Petráčková Věra a Kraus Jiří a kol. slovo moratorium jako ekonomický, společensko-politický a právní odborný pojem, který znamená odklad splatnosti nějakého závazku, odložení splatnosti nějakého dluhu vlivem mimořádných okolností.
V politice se výraz moratorium využívá pro označení mezinárodně dohodnutém dočasném zastavení nějaké důležité činnosti. Může se jednat o dočasné zastavení výroby či výzkumu.
Zdroje: Cesty do dospělosti. Psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků | FSS| Munispace – čítárna Masarykovy univerzity. [online]. Dostupné z: https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/864 PETRÁČKOVÁ, Věra a Jiří KRAUS. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0497-1. KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1351-2. | |||
N |
---|
NestabilitaCesty k nezávislosti: Jak se vyvíjí autonomie s identitou (strana 28)
Nestabilita, jiným slovem labilita, znamená nevyváženost, nestálost nebo kolísavost. (Hartl, 2004) Mezi znaky lability podle Honzáka patří: obavy, rozpaky, úzkosti, zrychlení srdečního tepu, pocení, problémy se spánkem, pocit nejistoty, třes rukou i hlasu, problémy s přijímáním potravy na veřejnosti nebo nechuť k vystupování na veřejnosti. Opakem lability je stabilita. Na obrázku níže je grafické zpracování osobnosti. Labilní chování se váže k cholerikovi a melancholikovi. Cholerik - labilní extrovert: u cholerika se labilita projevuje prchlivostí, častým rozčilováním a netrpělivostí. Častou charakteristikou je také impulzivita. Melancholik - labilní introvert: u melancholika se labilita projevuje zranitelností, citlivostí a úzkostmi. Melancholik se snadno unaví, může mít problémy se spánkem a depresemi. Zdroje: HARTL, P. Stručný psychologický slovník Praha, Portál 2004 HONZÁK, R. Jste osobnost. Ale jaká? [on-line] Praha: Psychologie [cit. 14.03.2020] Dostupné na: https://psychologie.cz/jste-osobnost-ale-jaka/
| ||
P |
---|
Poruchy příjmu potravy ( str. 96)Poruchy příjmu potravy se u dospívajících dívek a žen, výjimečně i u mužů objevují zejména v důsledku společenského tlaku na dokonalou a štíhlou postavu. Dospívající dívky tomuto tlaku podléhají nejčastěji mezi 13 až 18 rokem. Mezi možné důvody vzniku poruchy příjmu potravy patří: předčasná či opožděná fyzická zralost, některé zájmové, sportovní aktivity, držení nerozumných redukčních diet, sklon k perfekcionismu, nízké sebevědomí, společenské prostředí ve, kterém konkrétní jedinec žije, vliv vrstevníků atd. Mezi hlavní poruchy příjmu potravy řadíme mentální anorexii a mentální bulimii. Nývltová (2008) uvádí, že mentální anorexie a mentální bulimie jsou z hlediska logiky dva zcela rozdílné stavy, přesto v realitě mají obě poruchy mnoho společného a u konkrétního jedince se mohou vyskytovat společně. Mentální anorexie spočívá v úmyslném snižování tělesné hmotnosti tím, že konkrétní jedinec se záměrně vyhýbá některým jídlům či razantně omezuje příjem veškeré potravy, neúměrně cvičí, užívá různá laxativa, diuretika. O mentální anorexii hovoříme tehdy, když je tělesná váha minimálně o 15 % nižší, než by měla být. Mentální bulimie se vyznačuje pravidelným záchvatovitým přejídáním a následným úmyslným vyvrhováním potravy. Nývltová (2008) uvádí, že pravděpodobně existuje souvislost výskytu záchvatů přejídání s výskytem stresových situací. NÝVLTOVÁ, Václava. Psychopatologie pro speciální pedagogy. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2008. ISBN 978-80-86723-48-8. | |||