Konceptualizace ženství

Prvním syntetickým pokusem konceptualizovat ženství je práce profesorky Susan Okinové (v roce 1979 poprvé uveřejněné nakladatelstvím Princeton University Press), ve které se autorka snaží zachytit, jak různí západní političtí filosofové konceptualizovali ženy a rodinu (rozebírá koncepce Platóna, Aristotela, Rousseau a Johna Stuarta Milla).

Například Platón v Ústavě a Zákonech buduje své fiktivní obce, v jejichž rámci přisuzuje ženám na danou dobu nezvykle vysoké postavení apelem na jejich rozumovou složku. Na úrovni strážců zavádí Platón společné ženy, děti a majetek; zrušení tradiční rodiny umožňuje přehodnocení postavení ženy (především se ženám dostává stejné výchovy, na kterou kladl Platón největší důraz). Strážci i strážkyně by měli všechno dělat společně, ovšem s přihlížením k jejich slabší tělesné konstituci. Na vrcholku pomyslné pyramidy stojí vládci, kteří se rekrutují z předchozí vrstvy díky svým mimořádným schopnostem (nikde se Platón nezmiňuje o tom, že by mezi nimi byly ženy).

Otázkou žen se Aristoteles zabývá především ve spisech Politika a Etika Nikomachova; žena zdaleka nedosahuje kvalit jako muž, je pouze polovicí svobodného občana. Muž je jí ve všem nadřazen, protože je „od přírody schopnější vést a řídit“.  Vládne ženě jako politik, ovšem není to tak docela vláda politika, protože poměr mezi nimi se, podle Aristotela, nikdy neobrátí. V poměru k ženám však vždy muž zůstane vedoucím a žena ovládanou právě z důvodů rozdílné přirozenosti obou. Zatímco u mužů je mravní ctností uměřenost, zmužilost, nebo spravedlivost, u žen je totéž ctností jen jako u poddaného.  

Další myslitelé odlišným způsobem konceptualizovali ženství či ženskost; například podle Georga Wilhelma Friedricha Hegela je rodina podstatnou institucí s jasně vymezeným rolemi muže a ženy: veřejný život je výlučně záležitostí mužů a ženy mají přístup do občanské společnosti či do státních struktur jenom prostřednictvím svých manželů (tento teoretický přístup rozpracoval ve svém díle Filosofie práva). Ve svém dalším proslulém díle vyzdvihuje úlohu Antigony a klade její snahy pohřbít svého bratra za cenu svého života do souvislosti s tzv. zákonem noci (jehož podstatou je boj a jehož ctění je povinností žen) a s  tzv. zákonem dne (jehož podstatou je pieta čili uctívání mrtvých a jehož ctění je povinností žen).

Kritika koncepcí ženskosti podle otců zakladatelů

V současnosti se rozrostlo učenectví, co se týče přehodnocování teorií ženskosti, které rozpracovali Karel Marx, Émile Durkheim a Max Weber. Marx plédoval pro zrušení rodiny, protože podle něj je současná buržoazní rodina založena na kapitálu a na soukromém zisku. Podle jeho názoru plně rozvinutá rodina existuje jedině pro buržoazii; jejím doplňkem je život bez rodiny, vnucený proletářům, a veřejná prostituce. Buržoazní rodina ovšem zanikne spolu s tímto svým doplňkem a obojí zmizí se zánikem kapitálu. Upozorňuje na to, že měšťák vidí ve své ženě pouhý výrobní nástroj – slyší, že výrobní nástroje mají být dány do společenského užívání, a nemůže si představit nic jiného, než že stejný úděl postihne také ženy. Podle něj měšťákům dokonce nestačí, že jsou jim k dispozici ženy a dcery jejich proletářů, o oficiální prostituci ani nemluvě, a s náramným potěšením si vzájemně svádějí manželky.

Durkheim považoval ženy za neschopné překročit svoji tělesnost, tj. za neschopné dosáhnout duševního stavu nevyhnutelného k účasti na moderních formách společenského jednání. Simmel také zakládal svoji teorii na argumentaci, že ženy nejsou schopné si osvojit schopnosti nezbytné pro účast na společenském životě. I když ženy nejsou z moderny vylučovány, nediferencovaná celistvost (která je údajně určuje) je udržuje soustředěné do sebe a z tohoto důvodu se nezúčastňují společenských změn. Nejsou považovány za plnohodnotné aktéry ani přijímatele změny do takové míry, aby společenský vývoj znamenal podstatnou změnu, co se týče jejich postavení a poslání.  Krátce řečeno – podle Durkheima a Simmela jsou ženy uzavřené a zahlcené svojí tělesností, zatímco muži jsou nad ni povzneseni a vymezeni svým právem účasti na společenském dění.

Feministky upozorňují na Weberovo patriarchální myšlení a konzervativní přístup k manželství. Vztahy a struktura uvnitř anonymní a zdánlivě bezpohlavní byrokracie jsou vnímány jako mužský produkt. Zevšednění charismatu vede k patriarchálnímu panství mužů nad ženami. Některé feministky hledají teoretickou alternativu vůči Weberovi a nacházejí ji v Marxovi (byl to také jeden z otců zakladatelů sociologie) Například podle R. A. Sydie (Sex and Sociological Fathers) klasická sociologická teorie nebyla neutrální, nýbrž byla konstruována na základě umístnění sexuality ve společnosti. Tělo občanů, které předpokládala, bylo jednoznačně maskulinní tělo.

Weber rozpoznal moderní monogamní manželství jako sociální produkt, který představuje rutinizaci sexuality. Racionální asketismus zaměřený na tento svět může přijmout jenom racionálně regulované manželství, které kontroluje chování člověka a drží biologické instinkty v určitých společensky přijatelných mezích. Racionální regulace života znamená i regulaci sexuálních vztahů v manželství. Weber poznal, že bratrská etika náboženství spasení je v hlubokém napětí s největší iracionální silou života: pohlavní láskou. Regulace sexuality a erotismu skrze manželství je prostředek, pomocí něhož se mohou upevnit civilizované vztahy mezi lidmi.

Ale rutinizace sexu v manželství nepodporuje, nýbrž spíše brzdí erotismus – erotismus je radostným triumfem nad racionalitou a může být uskutečněn pouze v mimomanželských vztazích (v tomto kontextu je vhodné vzpomenout na kritiku racionality uskutečněnou Freudem, Lacanem a Nietzschem). Ze vzpomínek Marianne Weberové podle autorky vyplývá, že Weber byl tradičním konzervativním mužem, který nedával ženě příliš mnoho možností prosadit se. Na jedné straně si přál manželčinu individualitu, vnitřní svobodu a nezávislost, na druhé straně však v dopisech prozrazuje, že nejlepší cesta, jak dosáhnout rovnosti, je pro ni zajistit klidný život ʺdomácnosti, který by on nedokázal zajistitʺ.

Další feministickou interpretaci přinesla Anna Catharina van Baalen ve své dizertaci Skrytá maskulinita – Historická sociologie byrokratizace Maxe Webera. Autorka hledá vysvětlení malého zastoupení žen ve vedoucích pozicích v moderních byrokraciích, a v této souvislosti se kriticky vyjadřuje k myšlenkovému odkazu Maxe Webera. Weberova zdánlivě univerzalistická teorie byrokracie obsahuje vnitřní rozpor mezi veřejnou racionalitou a soukromou maskulinitou. Vztahy a struktura uvnitř anonymní a neosobní byrokracie jsou podle autorky typicky mužským produktem a zevšednění charismatu vede k patriarchálnímu panství mužů nad ženami. Odhaluje spřízněnost volbou mezi formální racionalitou a patriarchálně-patrimoniální dominancí. Neosobní a zdánlivě bezpohlavní byrokracie podle ní legitimuje skrytou maskulinitu.

Podrobnou feministickou interpretaci Webera přinesla Roslyn Wallach Bologh v knize Láska nebo velikost – Max Weber a maskulinní myšlení.  Autorka využívá freudiánskou a feministickou perspektivu k analýze Webera a nachází u něj silné mužské autoritářské tendence. Weber nedostatečně reflektoval ženské potřeby a přístup ke světu a projevoval sexuální nadřazenost. Podle Bologh existuje dobrý důvod předpokládat, že Weberův hlas je maskulinní, maskulinistický a patriarchální. Maskulinní proto, že nevědomě vyjadřuje ideály, které jsou spojeny s maskulinitou. Maskulinistický proto, že vědomě upřednostňuje tyto hodnoty a očerňuje a ignoruje jiné. Patriarchální proto, že řada jeho idejí/ideálů předpokládá a vyžaduje sociální pořádek, v němž ženy a ženské způsoby jsou ovládány, potlačeny a podřízeny mužům.

Z feministické perspektivy je to nakonec patriarchální povaha myšlení, která je nejvýznamnější a nejproblematičtější. Weber představuje zvláště zajímavý případ patriarchálního myšlení, protože podporoval ženská práva a byl kritikem patriarchálního autoritářství (jeho stanoviska do značné míry splývají s perspektivami liberálního feminismu). Fakt, že je možné podporovat ženská práva a stále být zavázán patriarchálnímu myšlení, znamená, že patriarchální myšlení zahrnuje více než explicitní záměr nebo vědomý postoj ke světu žen. Moderní politická ekonomie podle Bologh vytváří nikoli odcizení vnějších podmínek existence, nýbrž odcizení ve smyslu potlačení lidských pocitů a přání. Odcizené vědomí se stává silou vlastního druhu – projevuje se ve formě genderu a samo se manifestuje jako gender.  Sociální a politické myšlení Maxe Webera představuje jednu verzi odcizeného vědomí – moderní, patriarchální, maskulinní myšlení.

Speciální součást mužského myšlení je potřeba mocenské prestiže. Mocenská hra je však hrou s nulovým součtem – jsou-li vládci, musí být ovládaní. Panství přitom nemusí být jen politické, ekonomické, ale i sexuální. Moderní byrokrat, moderní hrdina, moderní člověk, moderní Bůh a jiné Weberovy pojmy mají podle Bologh specificky mužské rysy. Weberovo sociální a politické myšlení je založeno na předpokladu, že vzhledem k povaze společenského života existují dvě volby - maskulinní vůle k moci nebo femininní přijetí bezmocnosti. Buď lze hájit femininní pasivní postoj, podle něhož život běží jako událost v přírodě, anebo maskulinní důraz na rozhodné jednání, v němž život je vědomě řízen sérií konečných rozhodnutí.

Jako alternativu patriarchálnímu modelu sexuálních vztahů nabízí Bologh erotickou lásku jako společenskost (sociability). Partneři se v ní nevnímají jako objekt, který má být využit, nýbrž jako subjekt, který je aktivně přítomný, prožívá příjemnost či nepříjemnost a ovlivňuje smysly a pocity pozitivním způsobem – erotické zájmy mají jak tělesnou, tak emocionální dimenzi. Proti mužské racionalitě staví Bologh ženskou estetickou racionalitu. Estetická racionalitu je druh myšlení nutný pro naplnění soukromého života jako protiklad ke kalkulující racionalitě, která je nutná pro úspěch na politickém či ekonomickém trhu (estetickým míní autorka určitý druh krásna, nikoli vizuálního krásna, nýbrž něčeho, co pozitivně ovlivňuje naše smysly a obohacuje naše životy).

Kontrolní otázky či další témata k samostudiu

1)Vyberte si dva výše uvedené autory a srovnejte jejich koncepce ženskosti/ženství.

2)V čem se liší filosofický a sociologický přístup co se týče zkoumání nerovností z důvodu pohlaví?

3)Prostudujte se myšlenkový odkaz týkající se práv žen, který byl rozpracován prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem.