Sexuální obtěžování

Zachycení společenských a právních souvislostí sexuálního obtěžování je znesnadňováno nejenom odlišnými kulturními tradicemi konkrétních zemí týkajících se sexuality a postavení žen na trhu práce, ale i různorodostí národních právních úprav do značné míry vyplývajících z rozdílů mezi anglosaskými a kontinentálními právními principy. Jak je v současných evropských institucionálních souvislostech možné charakterizovat různé vědecké a právní diskursy věnované sexuálnímu obtěžování? Považují čeští občané sexuální obtěžování a další formy obtěžování za stejně tak důležité jako negativní důsledky tzv. „zohlednění“ rodinné situace žen při najímání do práce či přímou diskriminaci v odměňování uplatňovanou v řadě odvětví? Můžeme například hovořit o rozdílech mezi britskými a českými právními úpravami stejně tak jako mezi britskou a českou judikaturou ohledně obtěžování a dalších forem obtěžování?

Už v prvním desetiletí jednadvacátého století Česká republika (společně s Rakouskem, Belgií, Kyprem, Dánskem, Estonskem, Finskem, Francií, Německem, Maďarskem, Irskem, Itálií, Litvou, Lucemburskem, Maltou, Nizozemím, Polskem, Portugalskem, Slovenskou republikou, Slovinskem Španělskem, Švédskem, Velkou Británii, a dalšími zeměmi ) poskytovala případným obětem sexuálního obtěžování či dalších forem obtěžování z důvodu pohlaví určité právní záruky zakotvené v Zákoníku práce, které byly časem přesunuty do Antidiskriminačního zákona. Česká republika tak již před pěti lety patřila k téměř dvěma desítkám zemí pojednávajících tuto problematiku na úrovni legislativy přímým způsobem, zatímco nepřímý institucionální přístup charakterizoval například Estonsko, Itálii, Španělsko, Velkou Británii, Severní Irsko, apod. Dále Česká republika stejně tak jako Dánsko, Irsko, Itálie, Lucembursko a Nizozemí, Polsko a Španělsko už řadu let patří k zemím, ve kterých sexuální obtěžování je řešeno i na úrovni kolektivních smluv uzavíraných s odborovými organizacemi; častěji se jedná o napomenutí či disciplinární řízení, ale v některých vážnějších případech může dokonce vést i k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.

Jednou z nejvýznamnějších představitelek první skupiny je americká profesorka a soudkyně Catharine MacKinnonová, která už řadu let bádá v oblasti sexuálního obtěžování a pornografie, a která do americké legislativy prosadila i řadu změn týkajících se diskriminace z důvodu pohlaví. V průběhu formulace svých požadavků ohledně právních úprav v oblasti sexuálního obtěžování Catharine MacKinnonová navázala na perspektivu radikálního feminismu, na základě které sexuální obtěžování je třeba považovat za klíčový faktor diskriminace z důvodu pohlaví vyplývající především z  nerovného postavení mužů a žen na trhu práce. Pracoviště je totiž společenské prostředí, ve kterém muži mají možnost využívat svoji moc vyplývající z vyššího ekonomického statusu; tento typ mocenské asymetrie mezi pohlavími umožňuje také podchytit elementy sexuálního obtěžování často mylně považované za znak přitažlivosti. Podle jedné z nejvýznamnějších představitelek druhé skupiny Rosi Braidotti při rozboru fenoménu sexuálního obtěžování je třeba vzít v potaz i úlohu oslabování sexuálního násilí v důsledku kulturního vývoje lidstva, a v důsledku těchto skutečností za klíčový faktor současných forem diskriminace z důvodu pohlaví je třeba považovat podřízené postavení žen v tržních strukturách, chudobu, apod. Zatímco současné mezinárodní vědecké i mediální diskursy více či méně vyrovnaným způsobem pracují s  těmito dvěma protikladnými perspektivami, české debaty věnované diskriminaci z důvodu pohlaví problematiku sexuálního obtěžování přehlížejí, a většina pozornosti je věnována spíše nespravedlnostem souvisejících s různými formami společenské nerovnosti či překážkami bránícími vertikální mobilitě žen. České socioložky či případně další expertky prostřednictvím takových pojmů jako skleněný strop či skleněný výtah se tak snaží české veřejnosti vysvětlovat, že existují neviditelné bariéry upírající ženám rovné šance ve služebním postupu či bránící principu jejich rovného odměňování. V souvislostech těchto diskursivních asymetrií českých mediálních a vědeckých debat upřednostňujících problematiku kariérního postupu žen před sexuálním obtěžováním je třeba také posuzovat význam velmi diskutovaného soudního procesu týkajícího se diskriminace v České republice. Soudní proces začal podáním žaloby manažerkou Marie Čauševič (51) na firmu Pražská teplárenská na základě jejího vlastního tvrzení, že vyhrála konkurz a nebyla vybrána na místo finanční ředitelky.

Přestože v roce 2006 Marie Čauševič prohrála žalobu u soudu nižšího stupně, v prosinci roku 2009 Nejvyšší soud nařídil přezkoumání celého případu a vrátil spor k odvolacímu Městskému soudu v Praze s tím, že kandidátka byla v konkurzu znevýhodněna a že společnost neunesla důkazní břemeno. Na základě přezkoumání a odmítnutí verdiktu nižší instance Nejvyšší soud totiž více méně vycházel z obecnějšího principu, že se zaměstnanci stala újma a že zaměstnavatel musí tak soudu dokazovat, že se tak třeba nestalo z důvodu pohlaví nebo barvy pleti. Přesto se na konci prosince ekonomce Marii Čauševič opět nepodařilo uspět se svojí žalobou na společnost Pražská teplárenská, v níž firmu vinila z diskriminace z důvodu pohlaví. Po návratu jejího případu od Nejvyššího soudu k soudům nižší instance Obvodní soud pro Prahu 7 již podruhé zamítl její požadavek na dodatečné dosazení do funkce finanční ředitelky společnosti, omluvu v médiích, a finanční satisfakci jeden milión korun. Vzhledem k nepravomocnosti rozsudku je velmi pravděpodobné, že se Čauševič proti němu zase odvolá; několik kol přesunu případu od obecných soudů k soudům vyšší instance a zpět by tak v krajním případě mohlo vést k řízení u Ústavního soudu či případně i u Evropského soudu pro lidská práva.

Mezinárodní právo zabývající se problematikou sexuálního obtěžování funguje jenom jako soft law, a vymahatelnost příslušných dokumentů vydávaných a monitorovaných Spojenými národy je reálně nemožnou. Pasáž o sexuálním obtěžování je možné také najít v tzv. Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen, na základě které sexuální obtěžování je vymezeno jako jedna z forem diskriminace z  důvodu pohlaví objevující se v průběhu působení žen na trhu práce. Podle české právničky Barbory Havelkové za nejdůležitější aspekt Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen stejně tak jako níže uvedené směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropy je třeba zejména považovat důležitost přičítanou pracovnímu prostředí; tematizace diskriminace z důvodu pohlaví v zaměstnaneckých poměrech totiž umožňuje zohlednit i širší souvislosti či mírnější formy sexuálního obtěžování včetně vytváření nepřátelského prostředí.

„Obtěžování spojené s pohlavím osoby a sexuální obtěžování odporují zásadě rovného zacházení pro muže a ženy; je proto vhodné definovat také pojmy a zakázat takové formy diskriminace. K tomuto účelu musí být zdůrazněno, že se tyto formy diskriminace nevyskytují pouze na pracovišti, ale také v souvislosti s přístupem k zaměstnání a odbornému vzdělávání a během zaměstnání a výkonu povolání. V této souvislosti by zaměstnavatelé a osoby odpovědné za odborné vzdělání měli být podporováni k přijímání opatření pro boj proti všem formám diskriminace na základě pohlaví a k přijímání preventivních opatření proti obtěžování a sexuálnímu obtěžování na pracovišti v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi. Pro účely této směrnice se „obtěžováním“ rozumí, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícímu s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry. Pro účely této směrnice se „sexuálním obtěžováním“ rozumí, pokud dojde k jakékoli formě nežádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry. Obtěžování a sexuální obtěžování ve smyslu této směrnice jsou považována za diskriminaci na základě pohlaví, a proto jsou zakázána.“

V současnosti stížnosti na sexuální obtěžování a další formy obtěžování mohou být formulovány zejména na základě České ústavy, Listiny základních práv a svobod a Antidiskriminačního zákona účinného od podzimu 2009.

„Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování, jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů…Sexuálním obtěžováním se rozumí chování, které má sexuální povahu. Pronásledováním se rozumí nepříznivé zacházení, postih nebo znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle tohoto zákona. Pokynem k diskriminaci se rozumí chování osoby, která zneužije podřízeného postavení druhého k diskriminaci třetí osoby…Naváděním k diskriminaci se rozumí chování osoby, která druhého přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu.“

Kontrolní otázky a další náměty k samostudiu:

1)Které zákony v České republice upravují problematiku přímé a nepřímé diskriminace?

2)Co je podstatou směrnice Evropské unie o sexuálním obtěžování a jaký má vliv na národní legislativu?

3)Prostudujte si studii Aleny Křížkové, Co ještě není a co už je? Sexuální obtěžování v současných podmínkách pracovního trhu (Praha, Sociologický ústav 2006).