Koncepty G. Touryho: pracujte ideálně ve dvojicích

1/ Proč překlady vstupující do cílové kultury v ní způsobují změny? Jak to probíhá? Jak na ně cílová kultura reaguje? (s. 28/1995)

Kultury přistupují k překladům jako způsobům, jak zaplňovat díry/mezery v příslušné kultuře. Překlad je tedy motivován nedostatkem v cílové kultuře, který má překlad vyřešit.

Cílová kultura identifikuje mezeru – např. srovnáním s jinou kulturou (hlavně prestižní) – a rozhodne se ji zaplnit překladem. Mezera může být i text. Zavedení něčeho nového vždy znamená změnu kultury. To, že dojde k změně cílové kultury vychází z faktu, že překlady převádějí něco z výchozí kultury – invariantní prvky výchozího textu. Proto se překlady liší od původních textů. Taková odchylka od vzorů cílové kultury není jen přijatelná, ale někdy i upřednostňovaná. Odchylky nejsou pro členy cílové kultury rušivé, protože vědí, že jde o překlad, a proto nevnímají odchylky jako záměrné a nepřipisují jím skrytý význam.  

2/ Proč je prvotní určení pozice překladu (jako bezpodmínečné východisko jeho analýzy) jen předběžné? Co je třeba udělat, aby bylo definitivní? (s. 29-39/1995)

Pozice překladu se nedá považovat definitivní, dokud nebyl přesně uveden a určen kontext, ve kterém překlad vzniká. Při kontextualizaci textu je třeba nahlížet na cílovou kulturu a určit, proč si překlad “vyžádala” – jakou pozici v dané kultuře překlad zaujímá, jakou funkci plní, jak funguje s dalšími překlady v dané tradici a daném čase, a také do jaké míry se tato kritéria shodují s pozicí a funkcí originálního textu v kultuře výchozí. 

Aby mohl být text brán jako překlad, musí dle Touryho splňovat několik postulátů (předpokladů):

1. The Source Text Postulate (u překladu MUSÍ existovat výchozí text)

2. The Transfer Postulate (překlad MUSÍ vznikat procesem přenosu / převodu 

3. The Relationship Postulate (mezi překladem a výchozím textem MUSÍ být nějaký vztah či podobnost)

3/ Co znamená, že "target-orientedness", tj. soustředění se na cílový produkt, je velmi vzdáleno "exclusiveness" (výhradnímu soustředění se)? (s. 36-37/1995)

Target-orientedness – „soustředí“ se na cílové prostředí, protože právě tam začíná analýza – neznamená to, že je analýza omezena na cílový produkt

Texty, o kterých předpokládáme, že jsou to překlady, nejprve zkoumáme samotné v izolaci, tedy neporovnáváme je s originálem. Zkoumáme jejich přijatelnost jako texty cílového jazyka a jako překlady do cílové kultury. Dalším krokem je mapovat překlady na předpokládaný protějšek a určit vztahy mezi texty (většinou mezi segmenty textu).

4/ Je jeden překlad a jeho studium validním materiálem pro validní závěry o kulturně determinované provázanosti funkce, výsledku a procesu překladu? (s. 38/1995)

Není. Pokud bychom chtěli přijít s validními závěry, museli bychom pracovat s rozsáhlejším korpusem – ten by byl založen na nějakém řídícím principu: překladatel, škola překladu, období, textový lingvistický fenomén, atd. Závěry, kterých bylo dosaženo na základě dřívějších studií o jiných textech, skupinách textů nebo fenoménech mohou být také zahrnuty do korpusu, čímž by korpus byl nepřímo rozšířen a vlastně by umožnil použít jeden text či páry textů jako materiál pro studii.

5/ Co znamenají normy v Touryho pojetí překladu? (s. 54-55/1995) 

Řadí sem intersubjektivní faktory řídící překlad. Na škále socio-kulturních omezeních (constraints) působících na překlad jsou mezi mezi pravidly (rules) a projevy subjektivních rozhodnutí/ projevy idiosynkrazie (idiosyncrasies). Normy tvoří vlastní škálu – některé jsou silnější, téměř působí jako pravidla, jiné jsou zas téměř idiosynkratické. Vše jsou relativní koncepty – umístění na škále závisí na tom, do jaké skupiny patříme – co je pouze preferované v jedné sociální skupině může být skoro pravidlem v jiné (zvlášť pokud je více homogenní – např. profesní skupiny). Na časové ose se typy omezení (constraints) přesouvají do sousedních domén – např.  časem se ze subjektivní zvláštnosti stane norma, a později dokonce pravidlo x z pravidla norma atd.

Posuny na této ose síly a platnosti (force, validity) souvisejí se změnami statusu ve společnosti.

Normy = překlady obecných hodnot a idejí sdílených komunitou – ohledně toho, co je správné x špatné, přijatelné x nepřijatelné – do instrukcí, které lze aplikovat na určitou situaci a které specifikují, co je předepsáno, zakázáno, tolerováno v určité dimenzi chování.

Člověk nabírá normy v průběhu socializace

Nesou s sebou sankce – aktuální či potenciální, pozitivní x negativní

Účinnost normy můžeme pozorovat na pravidelnosti chování (regularity of behaviour)

6/ Co je počáteční norma překladu a jak se v něm projevuje? (s. 56-57/1995)

Počáteční norma stojí na počátku překladatelského procesu, jelikož na jejím základě překladatel volí způsob překladu, tzn. Bude-li se přiklánět spíše ke zvyklostem / normám cílové kultury (jazykové a kulturní normy, reálie atd.) nebo k těm z kultury výchozí (realizovaných v originálním textu). 

Přístup, která překladatel zvolí, potom ovlivňuje tzv. “adekvátnost” a “přijatelnost” textu. Bude-li se překladatel držet spíše norem výchozích, dosáhne překladu, který je v porovnání s výchozím textem silně adekvátní (dostačující, přiměřený), ovšem mohou se v něm projevit interference, odchylky v reáliích atd. (= překlad bude spíše anti-iluzionistický). Pokud se ovšem bude překladatel řídit normami cílové kultury, dosáhne potom mnohem přijatelnějšího (iluzionistického) překladu, ve kterém se ale nevyhnutelně musí projevit posuny od originálu.

Žádný překlad při tom nemůže nikdy být pouze adekvátní nebo přijatelný – každá část textu může preferovat jiný přístup a v překladu se tak tyto faktory projevují na různých místech do různé míry. 

7/ Co jsou předběžné normy a operační normy? (s. 58-59/1995)

Předběžné normy (Preliminary Norms) jsou spjaty s počátkem překladatelského procesu. Je možné je rozdělit na dva typy:

1. Translation Policy = faktory, které ovlivňují výběr textu k překladu a přenesení do cílové kultury.

2. Directness of Translation = rozhodování, jak ne/přímý má nebo může daný překlad být (na základě vztahu mezi výchozím a cílovým jazykem a norem dané doby)

Normy operační (Operational Norms) se naopak řídí rozhodování již v procesu překladu a týkají se tak samotné stavby a podoby textu, čímž ovlivňují i vztah mezi originálem a překladem (in/varianty atd.). Můžeme je rozdělit na normy matriciální (matricial; týkají se vztahu mezi výchozím a cílovým jazykem, např. existence vhodných protějšků) a normy textově-lingvistické (textual-linguistic; týkají se výběru samotného jazykového materiálu, mohou být obecné nebo konkrétnější, např. u specifických typů textů či funkčních stylů) 

8/ Vztah ekvivalence a norem podle Touryho; co je podle něj ekvivalence? (s. 61/1995)

Podle Touryho jsou to právě normy, které určují typ a míru ekvivalence v překladu. Ekvivalenci tedy určuje to, jak je překlad v dané cílové kultuře přijímán, a to právě na základě daných norem – ať už společenských, kulturních, jazykových, nebo přímo překladatelských. 

Toury tedy nepovažuje ekvivalenci za nějaký daný vztah mezi originálem a překladem, ale jako vlastnost, která zcela závisí na faktorech vycházejících z cílové kultury.