Ve článku si pan Krajhanzl pohrává s myšlenkou, že každé dítě, již od útlého věku má být "vystaveno" působení přírody. Jako učitel přírodopisu na pražské základní škole se s touto myšlenkou mohu velmi ztotožnit. Velká část žáků nemá k živé přírodě valný vztah a vnímá ji jen jako cosi statického, co tu je, bude a vždy bylo. Posláním nás, pedagogů, je žáky naučit, že živá i neživá příroda je přímo úměrná činnostem člověka a my všichni, svou neuváženou činností tuto přírodu ničíme a tím kazíme život budoucím generacím. Je nutné také žáky učit, že přírodu je nutné ochraňovat a opečovávat, že nám přírodní bohatství může sloužit pouze v případě, že budeme přírodě vracet stejnou měrou. Pokud budeme lesy bezhlavě těžit a nebudeme sázet stromy nové, i tento zdroj se časem vyčerpá.
Tato myšlenka se mi velmi líbí a souhlasím s ní. Příroda přece není jen místo neosídlené lidmi a není nafukovací. Někteří lidé v dnešním světě mi připadají jako “blázni“. Myslí si, že je třeba okolo svých obydlí vytvářet samé betonové či jinak snadno udržitelné povrchy. Nikdo z nich při tom nemyslí na to, že každý kousek zelené přírody je pro naši planetu důležitý. A tak nebude-li u dětí podporován fakt, že o přírodu je třeba pečovat, vyrostou z nich právě takoví lidé, kterým je vše naprosto jedno.