Čtvrtek: Prostor pro práci s prameny

Úryvek z Hájkovy kroniky vyznívá protiutrakvisticky a prokatolicky, i když sám autor část svého života utrakvistou byl. Je Hájkova kronika opravdu takto laděná? Jak se autor staví  například k osobě Jana Husa a událostem Kostnického koncilu, které předchází text ukázky?

Jaký význam klade Hájek opuštění Sezimova Ústí ve srovnání s dnešní historiografií.

"Prvním, kdo se postavil ke kronice kriticky, byl kněz, historik, první český dějezpytec a spoluzakladatel Královské české společnosti nauk Gelasius Dobner, který se dostal k latinskému překladu piaristy Viktorina od sv. Kříže k připravovanému vydání kroniky (pravděpodobně pod patronátem Františka Antonína Berky z Dubé)." (zdroj:wikipedie)

Zajímá mě, kdy přibližně se začalo místo Vácslav psát Václav. (Ani nevím, jestli to patří do historiografie, ale zaujalo mě to jako první.)

Návrh na badatelskou otázku - podepsal se pozitivní/negativní vztah Václava Hájka z Libočan na popisu událostí v kronice? Jak? 

Sledovat okolnosti vzniku, popřípadě i publikace kroniky by mohlo být zajímavé. V souvislosti s tím mě napadá otázka, čím byla způsobena úspěšnost této kroniky ve své době. V téže době u nás vznikly další kroniky (mám na mysli dvě díla- Kroniku českou Bohuslava Bílejovského a Kroniku o založení země České od Martina Kuthena ze Šprinsberku), ale jejich znalost do obecného povědomí tak jako Hájkova kronika nepřešla.

Pramen: 

ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Prameny a pomůcky Hájkovy. In: Gustav Friedrich; Kamil Krofta; Jaroslav Bidlo. Sborník prací historických : k šedesátým narozeninám dvor. rady prof. dra Jaroslava Golla.

online: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:eedbd0d0-428e-11e4-bf02-5ef3fc9ae867

-Tato publikace by nám mohla pomoci seznámit se rámcově s kulturním polem, ve kterém Hájkova kronika vznikla - s českým humanismem jako takovým. 

• KOPECKÝ, Milan. Český humanismus. České myšlení, sv. 14. Praha: Melantrich, 1988. 

-Studie v publikaci Návraty bez konce by nám mohla déle lépe objasnit Hájkův styl práce:  

• KOLÁR, Jaroslav. K podobám epičnosti v Hájkově kronice, In: Návraty bez konce : studie k starší české literatuře. Brno: Atlantis, 1999.

 -Detailní historický přehled a srovnání realističnosti popisovaných událostí bychom mohli získat ze Šmahelovy tetralogie o husitství publikované v letech 1995-6.

• (ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 1. Doba vymknutá z kloubů. Praha: Karolinum, 1995.) .. .

Tato práce by měla objasnit vliv narace, jakou Hájek použil ve vztahu k míře realističnosti, na kterou se ptáme. Především pak autorčin teoretický rozbor současného bádání fikčního narativu předvědeckého kontextu kroniky, jeho fikční konstrukci a nefikční rekonstrukci.

Česká, J. 2014: Fabula et historia: Václav Hájek z Libočan a fikční strategie historiografie.

TONZAROVÁ, Hana; ŠÍMA, Radek: Za co husité bojovali a proč bořili kláštery? in: Budějovické listy, roč. 12.

O vztahu Hájka k postavě Jana Husa viz. PODLEŠÁK, Jan: Jan Hus a Jeroným pražský v Kronice české Václava Hájka z Libočan in: Zlatá stezka: sborník Prachatického muzea

Možný pramen vhodný k řešení badatelské otázky by mohla být Husitská kronika Vavřince z Březové, ze které čerpal i Hájek ve své kronice. (Zdroj: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:eedbd0d0-428e-11e4-bf02-5ef3fc9ae867#monograph-page_uuid:f09b5b20-428e-11e4-bf02-5ef3fc9ae867 str. 210) Dle výše uvedeného zdroje se pouze v těchto dvou kronikách objevuje incident posekání štěpů husity v zahradě arcibiskupské. Je zde tedy možná shoda pohledu obou autorů na husitskou otázku. 

Sledovat onu "skutečnost" boření kostelů husity by bylo možné vysledovat snad tou cestou, kdy bychom se pokusili Hájkovu výpověď srovnat s popisem těchto událostí v jiných kronikách, a to nejlépe v těch, které vznikly v době blízké událostem husitské revoluce. Vysledovali bychom, zda kronikáři působící před Hájkem již popisovali boření kostelů, a pokud ano, tak jak a do jaké míry se jejich výpověď s Hájkem shoduje či nikoliv. Jistě je tu ale několik komplikací, museli bychom brát v potaz, že kroniky byly ze své podstaty nějak "standardizovány" a obraz popsaných událostí tak rozhodně nemusel odpovídat skutečnosti, doplněno tím, že bychom museli mít na paměti, jestli pracujeme s pramenem od autora husitského či katolického (který by spíše mohl agresivitu takových činů husitů zdůrazňovat, ale zároveň i zveličovat). Přesto by nám toto porovnání mohlo podat jistou odpověď.

Ideálním pramenem by byla jistě kronika Vavřince, kterou již zmínila kolegyně, a která by nám podala onen pohled z "husitské strany". Opačný pohled ze strany katolické by nám mohla podat latinská kronika Enea Silvia Piccolominiho - Historia Bohemica ( SILVIO, Enea, Jiří MATL, Dana MARTÍNKOVÁ a Alena HADRAVOVÁ. Historia Bohemica. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 1998. Clavis monumentorum litterarum (Regnum Bohemiae). Fontes rerum Regni Bohemiae.  ,dostupné v knihovně FF UK).

Náponocnými by nám dozajista byly i dva zdroje spíše laické. Prvním z nich je Kronika Bartoška z Drahonic, který sám husitské války prožil jako voják na straně katolické. Jeho kronika je ovšem prosta v té době tak častého zabarvení protihusitského. Popisované události mezi lety 1419 a 1442 by se tak mohli pravdě blížit více než velké kroniky vzdělanců  a to z toho důvodu, že Bartoškovi chyběl rozhled vzdělance a tudíž absentuje i jasnější politicko-náboženské stanovisko. Druhý pramen je tímto ovlivněn také. Jedná se o tzv. Staré letopisy české. Jde o soubor drobných kronik, které vznikali v průběhu sto padesáti let - od nástupu Václava IV. (1378) na český trůn až po převzetí moci Habsbkurky (1526) a které jsou psány množstvím autorů,  vesměs prohusitských. V kontextu Hájkovi Kroniky je zde příhodno také udat, že byly Hájkovi podstatným zdrojem při psaní vlastní kroniky. Ježto se jedná o dílo kolektivní, chybí zde systematické líčení daných událostí a také jasné ideologické stanovisko je zde zastřeno, neboť jsou zde zastoupeni jak příslučníci husitů radikálních, tak umírněných. Pisately byli navíc pamětníci, což nám samo o sobě dává jistou záruku věrohodnosti, byť ne úplnou. Přesnost zachycení může být také ovlivněna častým přepisováním rukopisů (je jich známo více jak třicet). Našel jsem dále ještě třetí kroniku, která se obou výše zmíněným podobá. Jedná se o Kroniku starého pražského kolegiáta. Na rozdíl od Letopisů psaných česky je toto dílo napsáno latinou a právě proto k nim není řazeno. Popisují se zde události mezi lety 1419 a 1441, takže se zde nabízí srovnání s Bartoškem z Drahonic. Blízkost s tímto autorem je také v tom, že oba byli účastni v husitských válkách. Rozdíl naopak v církevní příslušnosti - narozdíl od Bartoška totiž tento kolegiát bojoval na straně husitů.¹

¹http://www.ucl.cas.cz/edicee/data//antologie/zliteratury/VZCL2/VZCL2.pdf

Jako pramen můžeme předložit i "Píseň o Srlínovi". Tato píseň přináší dobovou interpretaci toho, proč husité bořili kostely.

Podle této písně husité kostely bořili proto, že neuznávali dosavadní křesťanský obyčej v kostele chválu bohu vzdávat a boha vyznávat.

Skladba zapsána na rubu papírového listu, uloženého v SA v Třeboni. Na líci listu datum 20, 8. 1442, takže její autor/autoři pravděpodobně byli přímými pamětníky husitských válek, píseň však především pojednává o události z roku 1441.

Uvedená píseň se týkala události v podstatě jen místního významu, přesto je svědectvím o tom, jak dlouho byly některé časové písně v oběhu a jak se šířily po značné zeměpisné rozloze.

Píseň je katolická a časová, proto rázu agitačního a stranické stanovisko je v ní vyhroceno. Je třeba ji brát se značným nadhledem

(PÍSEŇ O SRLÍNOVI)

Táboři zúfalí
Srlína sú jali
den božieho zkřiešenie,
připravivše se v oděnie jako na Ježíše.

Připadli o pól noci,
když jest on neměl moci,
neb jest jim'mnoho věřil
a do sebe nic nečil,
proč by měl utéci.

Dočkal jich na posteli,
neb zbořili kostely,
kdež bohu chválu vzdávati
a jeho vyznávati
obyčej jest křesťanský.

Z domu jej na Tábor vedli
na cestě jím trhali, mazance, jablka jedli,
požehnánie nedočkali
jako lakotníci.

Havránek, B. - Hrabák, J. - Daňhelka, J. 1964: Výbor z české literatury doby husitské, Praha.