Osnova sekce

    • Legenda:

      Každé setkání je v tomto kurzu doplněno jednak krátkým textovým materiálem, jednak otázkami motivujícími k hlubšímu promyšlení sledovaného tématu.

      Odpověď na otázky zasílejte na e-mail: nadezda.pelcova@pedf.cuni.cz nebo na e-mail david.rybak@pedf.cuni.cz .

      Vždy v následujícím setkání budou na počátku stručně vyzdviženy důležité myšlenky a způsoby přístupu v e-mailových odpovědích, a případně též typické omyly či přehlédnutí, která se v odpovědích objeví. Samozřejmě bez identifikace odpovídajících.

    • 1) Pokuste se vymezit metodický rámec filosofické antropologie.

      2) Čím se přístup k člověku, jak ho provádí filosofická antropologie, odlišuje od přístupu přírodních věd?

      3) Proč se základní otázky filosofie podle Kanta sjednocují v otázce "Co je člověk?"?

    • Otázky:

      1) Jak umožňuje mýtus rozumění světu a sobě ve světě?

      2) Jak k tomuto rozumění patří čas a časovost?

      3) Jaký je rozdíl mezi mýtem, eposem, a logem?

    • Shrnující otázky k zamyšlení:

      1) Čím je specifická filosofická reflexe?

      2) Co nám říká o člověku Aristotelovo určení "zóon logon echon"? Jak se podle tohoto určení člověk odlišuje od ostatních živých bytostí?

      3) Co patří v antickém rozumění k tomu, být občanem?

      4) Jaké důsledky má antické rozumění člověku pro evropskou tradici výchovy a vzdělávání?

    • Shrnující otázky:

      1) Jaké základní charakteristiky v porozumění člověku přináší židovská a křesťanská tradice?

      2) Pokuste se kontrastovat toto rozumění člověku s rozuměním antickým.

      3) Jaké implikace vnáší židovská a křesťanská tradice do porozumění problematice vzdělání a výchovy?

    • Shrnující otázky:

      1) Jak se proměňuje rozumění světu a člověku v Descartově objevu vědomí?

      2) Proč teprve novověký člověk se k věcem vztahuje primárně jako k předmětům?

      3) Jak se proměňuje v novověku smysl vědy a vědění?

      4) Jaké implikace jsou v těchto proměnách obsaženy, pokud jde o vzdělání a výchovu?

    • Shrnující otázky:

      1) Jak je v Kierkegaardově myšlení vymezen vztah mezi člověkem a bohem?

      2) Jakým způsobem patří k existenci člověka časovost?

      3) Co znamená pro výchovu tento aspekt časovosti existence?

    • 1) Jak patří vůle k člověku podle Nietzscheho?

      2) Jak se myšlení člověka odlišuje u Nietzscheho odlišuje od pojetí antického a křesťanského? Kde jsou naopak shody?

      3) V jakém smyslu jsme my posledními lidmi?

      4) Pokuste se promyslet, co "schopnost žít jinak" znamená pro vzdělání a výchovu.

    • Shrnující otázky:

      1) Jak souvisí Schelerovo pojetí člověka s křestanským? A v čem se od něho liší?

      2) Scheler bere v úvahu dějinnost člověka. Jakým způsobem to proměňuje jeho přístup k člověku?

      3) Co znamená myšlenka ordo amoris? Je možné ji využít v praxi vzdělávání a výchovy?

    • Shrnující otázky:

      1) Stává se člověk osobou svým narozením?

      2) Proč k člověku konstitutivně patří dialog a v jakém smyslu je dialog vztahovostí FUNDAMENTÁLNÍ?

      3) Co to znamená, že jsme rukojmím Druhého? Proč je tato myšlenka důležitá po děsivé zkušenosti holocaustu?

    • Shrnující otázky:

      1) Jak se proměňuje pojetí práce v novověku oproti předchozím epochám?

      2) Co to znamená, že lidská činnost je univerzální?

      3) Co je původním významem techniky (techné)?

    • Shrnující otázky:

      1) Proč hra podstatně patří k člověku?

      2) Jak patří k sobě hra a svět?

      3) Proč patří podstatně k výchově hra? Pokuste se na základě přednášky promyslet, proč se výchova nemůže dít násilím. Kteří myslitelé pedagogiky zdůrazňovali důležitost hry ve výchově a vzdělání?

    • Shrnující otázky:

      1) V jakém smyslu je podstatný vztah mezi schopností smíchu a svobodou člověka?

      2) Jak podstatně patří radost a smích k výchově?

      3) Proč je smích herezí?

    • K zamyšlení:

      "Nikdo nás nezbaví odpovídání, a tedy lásky, smíchu, pláče. Odpovědnost, láska jako otevřenost spolu se smíchem a pláčem patří k exi­stenci lidského tvora bytostně.
       Cesta k vyjasnění fenoménu smíchu je složitá. Smích je spontán­ní a totální, eruptivní emocionální reakce. Dostavuje-li se však např. na základě nějakého podráždění (třeba elektrickým proudem), je to jen svalová reakce či pohybový a hlasový projev. Skutečný smích je jen tam, kde je odhalitelné a jeho odhalenost, tedy skrytost proporcí i disproporcí, defektů a inkoherence, stejně jako řádu, který koneč­ně chápeme v jeho založení... a musíme se usmívat."

      (Jaroslava Pešková: Smích jako sociální skutečnost)