Filosofie I. OB2312009
Osnova sekce
-
Kurz se věnuje základním názorům na vznik, vývoj a smysl filosofického tázání a myšlení, rozebírá základní filosofické postoje. Pozornost věnuje analýze bytí a jsoucího, a pravdy a poznání v myšlení novověku. Důraz je kladen na vznik transcendentální filosofie a poznání poznání.
-
Filosofii určuje jako pohyb porozumění bytí, co znamená to „je“, býti? Kámen je, mlok u potoka je, člověk je, je bůh, sen také nějak je, idea a skutečnost také je. Co znamená to je, jaký je způsob bytí? Je to také jedna z prvních lidských otázek: Co to je to je?
-
Ontologie jakožto nauka o bytí jsoucího
-
Čas je mu místem, kde se věčnost nenápadně ohlašuje a odkud je možné zahlédnout cestu k ní. Věčnost není nekonečné ubíhání, je to bezčasá přítomnost všeho najednou.
-
Hledání nových počátků filosofie (metodická skepse, epoché, evidence, význam metody vědeckého poznání). Matématizace filosofie.
Novověké metafyzické myšlení pojímá člověka jako myslící subjektu a zformovalo také základní plán světa, tzv. subjekt-objektový rozvrh, v němž se moderní myšlení i jednání, často nereflektovaně, ale o to důsledněji, prakticky dodnes pohybuje. Zatímco historie stojí před stále otevřeným problémem datování vzniku novověku, je pro dějiny filosofického myšlení přelomový okamžik jasně určen.
-
Velké systémy byly sice uvedeny analýzami, avšak základ jejich konstrukcí tvořily přece konečně pojmy a předpoklady, jež nebyly blíže zkoumány; obzvláště to platí o kauzalitě a o některých přírodovědeckých větách, jež byly pokládány za samozřejmé. Myšlenkový směr, jenž operuje s předpoklady, jejichž oprávnění nepodrobil zkoumání, nazývá se od Kantovy doby dogmatickým.
-
7. Transcendentální idealismus – snaha po nalezení apriorních předpokladů vnímání, myšlení a jednání.
Transcendentální filosofie je systém apriorního vědění, poznání z čistých pojmů a nezávislých na zkušenosti. Transcendentní (opak imanentní) je nepoznatelný svět věcí o sobě, to, co přesahuje meze naší zkušenosti a našeho poznání.
-
Německá klasická filosofie – filosofie lidské svobody
Vzniká pod vlivem vzrušené revoluční atmosféry, nadšení i obav, jež vzbudila francouzská revoluce. Navazujíc na Rousseaua, staví n.k.f. na koncepci autonomní lidské osobnosti, která přijímá za svůj pouze ten zákon, jež si dává sama. Zákon, který souhlasí s vnitřními zákony osobnosti, která procitá k vědomí své autonomní podstaty. Vnitřní autonomnost se stává prvořadou hodnotou. je konstatován nesmiřitelný rozpor se státem, který činí z jedince pouhou hříčku v rukou vládnoucích, pouhý nástroj jejich libovůle.
-
Dialektika – nauka o vývoji ducha, dějin, myšlení a přírody. Dějiny jakožto vývoj pojmu svobody.
-
Pojem historismus je nejednoznačný a jednotlivé vědní obory tím míní často velmi různé skutečnosti. Většinou se uvádí, že to je nějaký (z filosofického hlediska nejasný) vztah k minulému dění, tedy k dějinám a to takový vztah, který je motivován potřebami současnosti.