Alexandr Isajevič Solženicyn (1918–2008) byl prozaik a laureát Nobelovy ceny za rok 1970, který měl jako cílevědomý a pracovitý člověk ohromný vliv na celý kurz ruské literatury od šedesátých let minulého století.  Narodil se v bouřlivém porevolučním období občanské války do bohaté rodiny carského důstojníka. V průběhu svého vzdělávání, které zakončil vysokoškolským diplomem z matematiky, byl zprvu zastáncem bolševických idejí. Vše změnila Velká vlastenecká válka. Dobrovolně narukoval do armády a mezi lety 1942–1945 se účastnil obrany Sovětského svazu a vytlačování Němců z jeho území. Osudným se mu stal dopis, který z fronty poslal svému příteli. V něm kritizoval politický kurz Stalina. Dopis byl zachycen cenzory a Solženicyn byl odsouzen za protistátní podvratnou činnost na osm let nucených prací.

V průběhu svého věznění si prošel několika nápravnými zařízeními, nevyjímaje vězeňský výzkumný ústav, ve kterém působil jako matematik, ani sibiřské gulagy. V této mu byla diagnostikována rakovina, ze které se navzdory okolnostem úspěšně vyléčil. V tomto období začíná Solženicyn psát první prózu.

Po svém propuštění a následné rehabilitaci se stává v druhé polovině padesátých let venkovským učitelem matematiky. Časopisecky se mu podařilo vydat svůj první a zároveň asi nejvýznamnější literární počin, novelu Jeden den Ivana Děnisoviče. Novela popisující jeden den v životě vězně v gulagu se stala naprostou senzací a neunikla ani státní moci. Případ se dostal k tehdejší hlavě Sovětského svazu Nikitovi Chruščovovi. Ten byl hlavním kritikem Stalinského režimu, a proto navzdory názorům cenzorů Solženicynovu tvorbu podporoval. Solženicyn se díky tomu mohl stát nejpopulárnějším autorem své doby.

Po pádu Chruščevovy vlády a nástupu Leonida Brežněva k moci došlo k opětovnému utužení cenzury. To znamenalo eskalaci konfliktů Solženicyna se státní mocí, které vyvrcholilo v roce 1974 jeho vyhoštěním a odebráním občanství.

Solženicyn krátce žije ve Švýcarsku, posléze se usadí v USA. Ačkoliv pobýval v exilu, stále neztrácel zájem o budoucnost Ruska, ať už z hlediska sociálního, politického nebo ekologického. Nesouhlasil s Gorbačovovou reformní politikou „Perestrojka“, ani s rozpadem SSSR v roce 1991. Po pádu Železné opony se v roce 1994 vrátil do své vlasti, kde nakonec v roce 2008 podlehl infarktu. Svůj tvůrčí život zasvětil tématu gulagů a historii sovětské revoluce, v níž hledal příčiny a viníky bezpráví.

Stylová charakteristika

  • velká míra objektivity (časté změny perspektivy, vynechávání autorských komentářů)
  • mnoho strukturních rovin (fikce, historická zpráva, dokument, lyrické pasáže apod.)
  • jazyková hutnost
  • realistické vyobrazení lágru
  • mravní neústupnost

Vybraná díla

Jeden den Ivana Děnisoviče (1962)

Novela vyobrazuje jeden den trestance Šuchova v sibiřském gulagu, kde byl uvězněn za vlastizradu na deset let. Novela vyobrazuje drsné podmínky pracovního tábora, vztahy mezi „káry“ (vězni) a každodenní realitu bezmocnosti trestanců. Ačkoliv je celý den z pohledu běžného čtenáře příšerný (vězni jsou neustále hlídáni, ponižováni, musí tvrdě pracovat na stavbě navzdory krutému mrazu), Šuchov je spokojený, neboť se dostatečně najedl a vše, co zamýšlel, se mu podařilo.

Souostroví Gulag (1973)

V tomto rozsáhlém díle autor spojuje prvky románu, biografie, dokumentu i takřka vědecké analýzy, přičemž na základě svědectví více jak dvou set bývalých politických vězňů popisuje život v gulagu od zatčení do propuštění, či smrti. Na základě reálných výpovědí shrnuje, s čím se v pracovních táborech museli vězni dennodenně potýkat.