Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty

DEFINICE: Psychoanalytik H. Erikson rozpracoval podrobně termín identita. Mezi Eriksonovy pojmy patří často užívané „ego identita“, „krize identity“ či „difuze identity“.

Erikson rozlišuje Self identitu a Ego identitu. Ego identita se vymezuje jako psychologický mechanismus, který umožňuje narůstání jistoty, že vlastní schopnost udržet vnitřní stejnost se rovná schopnosti udržet vlastní smysl stejnosti.

• Právě tato teorie – zdůrazňování stejnosti – se řadí k silným koncepcím identity
• V Teorii formování ego identity jsou velmi důležité 4 aspekty:

1) KRIZE IDENTITY (výsledek vývoje v pozdější adolescenci – každý psychosociální vývojový stupeň obsahuje napětí)

2) INSTITUCIONALIZOVANÉ MORATORIUM (doba, kterou společnost poskytuje jedinci v období adolescence, pro vytvoření životaschopné identity)

3) BOJ MEZI EGEM A SUPEREGEM O DOMINANCI V OSOBNOSTI (čím je boj větší, tím obtížnější bude krize identity)

4) STUPNĚ HODNOTOVÉ ORIENTACE (celkem tři stupně, které jsou brány z hlediska morálního, ideologického, etického)

SOUVISLOSTI: Stavy identity se zabýval J.E. Marcia – který definoval teoretické konstrukty Eriksonovy KRIZE a ZÁVAZEK – jeho cílem bylo ověření předpovídaných vzájemných vztahů.

 VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan eds. Sociální psychologie. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1428-8, s. 115,116.

TEORIE VÝVOJOVÉHO KONTEXTUALISMU

            Teorie vývojového kontextualismu je teorie, kterou vytvořil R. M. Lerner. Kořeny kontextualismu jsou jak v neredukcionistických systémových teoriích biologického vývoje, tak v teoriích, jež jsou orientovány sociologicky a zabývají se vlivem společenské a historické změny na lidský vývoj.

            Tato teorie je soustředěna do čtyř hlavních oblastí, kterými jsou: [1]

-          změna a relativní plasticita; lidé, jejich rodiny a společnosti se vyvíjejí a v průběhu času se systematicky mění, tyto změny jsou vzájemně závislé,

• deskriptivní charakteristiky
• explanační charakteristiky [2]
• dimenze kvality/kvantity [3]

-          vztahovost a integrace úrovní uspořádání; teorie považuje měnící se vztahy mezi vyvíjejícím se člověkem a různými úrovněmi měnícího se prostředí za klíčový prvek, příčinou vývoje jsou vztahy mezi člověkem a prostředím, [4]

-          historická zakotvenost a časovost; historické změny a zvláštnosti prostředí ovlivňují lidské vývojové trajektorie, historie je změna, která se objevuje v průběhu času,

-          hranice zobecnitelnosti, různorodosti a individuálních rozdílů; „Různorodost významně souvisí s plasticitou vývoje. Ta umožňuje, aby se různorodost projevila tím, že nabízí různé alternativní směry vývoje, jednání, chování atd.“ (Lerner, 1984) [5]

Klíčovou myšlenkou teorie R. M. Lernera je neoddělitelnost organismu od prostředí.  Jedinec a jeho prostředí jsou v průběhu života jedince i v průběhu historie vzájemně propojení. [6]

[1] MILLOVÁ, Katarína. Psychologie celoživotního vývoje: uvedení do moderních teorií. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-699-0, str. 66

[2] MILLOVÁ, Katarína. Psychologie celoživotního vývoje: uvedení do moderních teorií. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-699-0, str. 67

[3] MILLOVÁ, Katarína. Psychologie celoživotního vývoje: uvedení do moderních teorií. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-699-0, str. 68

[4] MILLOVÁ, Katarína. Psychologie celoživotního vývoje: uvedení do moderních teorií. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-699-0, str. 69

[5 ] MILLOVÁ, Katarína. Psychologie celoživotního vývoje: uvedení do moderních teorií. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-699-0, str. 70

[6] BLATNÝ, Marek. Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada, 2010. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-3434-7, str. 192

Bc. Eleni Papazachariu

= test dvaceti výroků