Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty

Krize

– určitá část lidského bytí, nevyhnutelný jev v lidské civilizaci

definice Reného Toma ,,V krizi je každý subjekt, jehož stav , který se projevuje zdánlivě bezdůvodným oslabením jeho regulativních mechanismů, je tímto subjektem samotným vnímán jako ohrožení vlastní existence.‘‘

Příčiny krize: ztráta objektu (smrt, rozchod, zklamání, zrada), změna (zdravotního stavu) a volba mezi dvěma stejnými kvalitami

Typologie krizí:

Situační krize: událost, která je precipitována nepředvídatelným stresem, závažnost krize je subjektivní. (ztráta zdraví, ztráta blízkého člověka, obava z neúspěchu při zkoušce) změna (rozvod, stěhování, změna zaměstnání) volba (mezi dvěma partnery či partnerkami, rozhodování o budoucím studiu)

Krize z očekávaných životních změn/ tranzitorní krize: přirozené překážky: nároky růstu a zrání (puberta, adolescence, klimakterium) nebo v rámci života rodiny (sňatek, narození prvního dítěte)

E.H.Erikson vytvořil na základě psychoanalytické teorie osm kategorií pro periodizaci jednotlivých vývojových stádií.

Krize pramenící z náhlého traumatizujícího stresoru: (úmrtí blízké osoby, válečný stres, přírodní katastrofy, znásilnění, hromadné neštěstí)

Krize zrání, vývojová: pokud zdárně neproběhla tranzitorní krize, přichází právě vývojová krize, podstatou je reakce jedince a jeho rodinného systému na přirozené změny či vývojové úkoly.

Příklady vývojové krize: symbióza x separace, intimita x neohraničenost, moc x bezmoc., zralost x nezralost

Krize pramenící z psychopatologie – lidé s duševními nemocemi jsou hůře vybavení zvládat krizové situace

Neodkladné krizové stavy – stavy psychotické, alkoholové či drogové

 Zdroj:

Vodáčková, Daniela a kolektiv. Krizová intervence, Vyd. 1. Praha: Portál, s.r.o., 2002, ISBN 80-7178-696-9.