– určitá část lidského bytí, nevyhnutelný jev v lidské civilizaci
definice Reného Toma ,,V krizi je každý subjekt, jehož stav , který se projevuje zdánlivě bezdůvodným oslabením jeho regulativních mechanismů, je tímto subjektem samotným vnímán jako ohrožení vlastní existence.‘‘
Příčiny krize: ztráta objektu (smrt, rozchod, zklamání, zrada), změna (zdravotního stavu) a volba mezi dvěma stejnými kvalitami
Typologie krizí:
Situační krize: událost, která je precipitována nepředvídatelným stresem, závažnost krize je subjektivní. (ztráta zdraví, ztráta blízkého člověka, obava z neúspěchu při zkoušce) změna (rozvod, stěhování, změna zaměstnání) volba (mezi dvěma partnery či partnerkami, rozhodování o budoucím studiu)
Krize z očekávaných životních změn/ tranzitorní krize: přirozené překážky: nároky růstu a zrání (puberta, adolescence, klimakterium) nebo v rámci života rodiny (sňatek, narození prvního dítěte)
E.H.Erikson vytvořil na základě psychoanalytické teorie osm kategorií pro periodizaci jednotlivých vývojových stádií.
Krize pramenící z náhlého traumatizujícího stresoru: (úmrtí blízké osoby, válečný stres, přírodní katastrofy, znásilnění, hromadné neštěstí)
Krize zrání, vývojová: pokud zdárně neproběhla tranzitorní krize, přichází právě vývojová krize, podstatou je reakce jedince a jeho rodinného systému na přirozené změny či vývojové úkoly.
Příklady vývojové krize: symbióza x separace, intimita x neohraničenost, moc x bezmoc., zralost x nezralost
Krize pramenící z psychopatologie – lidé s duševními nemocemi jsou hůře vybavení zvládat krizové situace
Neodkladné krizové stavy – stavy psychotické, alkoholové či drogové
Zdroj:
Vodáčková, Daniela a kolektiv. Krizová intervence, Vyd. 1. Praha: Portál, s.r.o., 2002, ISBN 80-7178-696-9.