Je jednou z moderních teorií vývoje člověka, zaměřující se na vývoj člověka v průběhu celého života a integraci procesů, které ho ovlivňují.
Je jednou z moderních teorií vývoje člověka, zaměřující se na vývoj člověka v průběhu celého života a integraci procesů, které ho ovlivňují.
Koncept životní dráhy poprvé vymezil americký sociolog Leonard Cain v roce 1964 ve stati „Life Course and Social Structure“ (in Havlíková 2007; Marshal, Mueller 2003).
Životní dráhu lze vymezit jako řetězec úzce propojených událostí nebo stavů v různých oblastech života, které člověk zažívá od narození do smrti (Alan 1989). Na životní dráhu můžeme pohlížet jako na posloupnost profilů participace, tedy jako na posloupnosti stavů či rolí, kterými jedinec prochází v průběhu života v různých oblastech (Levy, Krüeger 2001). Můžeme sledovat rodinné či pracovní dráhy, dráhy bydlení (rezidenční dráhy), dráhy vzdělání či zdraví apod. Jedná se tedy o sekvenci profilů participace během života, které odrážejí zapojení jedince v různých oblastech sociálního života.
Principy paradigmatu životní dráhy systematicky shrnuli Glen Elder a Janet Giele (Giele, Elder 1998). Podle těchto autorů individuální životní dráhy formují čtyři vzájemně ovlivňující se faktory:
1) individuální vývoj (lidské jednání) - vychází z přesvědčení, že jedinec je aktivním subjektem sledujícím určité cíle a rozhodujícím se v závislosti na možnostech a omezeních, se kterými se setkává.
2) historie a kultura (umístění v čase a místě) – klade důraz na význam makro podmínek: institucionálního nastavení v daném historickém čase a místě a na význam sociálních norem týkajících se organizace životní dráhy. Průběh životní dráhy je ovlivňován i historickými událostmi.
3) sociální vztahy (sociální integrace) - zdůrazňuje, že životní dráhy jedinců se utvářejí ve vzájemných interakcích s blízkými (s rodiči, partnerkou či partnerem, přáteli atd.) a životní dráhy blízkých se vzájemně ovlivňují. Na obecnější úrovni mohou být provázány i životní dráhy vrstevníků. (např. lidé narození v určitém období mohou sdílet specifickou společnou zkušenost danou tím, že je určitá historická událost ovlivnila více než ostatní).
4) načasování životních událostí - Průběh životních drah je utvářen časováním a pořadím jednotlivých životních událostí. To, v jakém věku nebo v jakém pořadí se určitá životní událost odehraje, může významně ovlivnit průběh další životní dráhy (Giele, Elder 1998).
Tyto čtyři dimenze jsou vzájemně úzce spojeny
Výzkum životní dráhy
- dva základní přístupy: makrosociologický a mikrosociologický. Marlis Buchmann (1989) k tomuto rozlišení ještě přidává další rovinu: zaměření na sociální jednání (strukturní analýza) a zaměření na symbolickou strukturaci životní dráhy (kulturní analýza).
Literatura:
Havlíková, J. Věk v sociologické teorii: Perspektiva životního běhu. Sociální studia (1-2): 179-200.
Chaloupková, J. Výzkum životní dráhy a analýza sekvencí: možnosti studia rodinných drah. Data a výzkum-Sda-Info 3 (2): 241-258.ISSN 1802-8152
Nový, L. Životní dráha jako sociologický problém. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. 1989