Vynořující se dospělost je pojem, který vyjadřuje meziobdobí mezi adolescencí a nástupem dospělosti. Jde o situaci, kdy jsou mladí lidi formálně dospělí, ale necítí se tak. Týká se to mladých lidí ve věkovém rozmezí cca 18-22/25 let.
Tento koncept poprvé představil americký profesor psychologie Jeffrey Jensen Arnett. Zdůrazňuje především 5 hlavních rysů:
- zkoumání identity
- nestabilita
- zaměřenost na sebe
- pocit bytí mezi adolescencí a dospělostí
- možnosti
Společnost a celkově svět se za posledních několik desítek let změnil. Mladí lidé čím dál častěji hledají odpovědi na otázky typu: Kým jsem? Čím chci být? Kam se chci posunout? Kladením těchto otázek a hledání odpovědí na ně zkoumají a hledají svoji vlastní identitu. S tím souvisí i zmíněná nestálost, která se projevuje častými změnami. Skrze zkušenosti s výkonem různých brigád/povolání, změnou partnerů, různými směry vzdělávání se, si mohou utvářet plány do budoucnosti. Zaměřenost na sebe zde není chápáno jako sobectví nebo sebestřednost, ale snaha rozvíjet své dovednosti. Nejsou v tomto věku za nikoho odpovědní a mohou si to dovolit. Mladí lidé jsou pozitivně naladění, vše se jim zdá být možné a věří v lepší budoucnost, jako například v nalezení ideálního partnera, nalezení super práce a podobné. V dnešní době mají nesčetně možností seberealizace. Kde je a jaký je ale ten mezník, kdy už není mladý člověk adolescentem, ale je dospělý? Arnett zastává názor, že to je stav po získání určitých individuálních charakterových vlastností jedince.
Zdroje:
MARČÍKOVÁ, Tereza, Dospívání a dospělost v Čechách. Praha 2011. Disertační práce. Karlova Univerzita v Praze. Fakulta filozofická. [cit. 2021-03-14]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/102961