Proces osvojování si způsobů chování, norem a seznamování se s kulturním a společenským prostředím. Jde o postupnou přeměnu člověka jako biologického člověka v bytost společenskou.
Dříve byl pojem socializace velmi používaným a důležitým termínem v oblasti sociologie, především ve druhé polovině 20. století. Svou pozornost hlavně zaměřovalo na děti stávajícími se dospělými v odlišných kulturách. Dnešní doba chápe socializaci spíše jako koncept, což může být důsledkem uvědomování si důležitosti rychlých změn v rámci vztahů skupin a jedince ve společenském a kulturním prostředí. (Sollárová In Výrost, 2008, s. 49)
Proces osvojování si způsobů chování, norem a seznamování se s kulturním a společenským prostředím. (Strmeň, Raiskup In Výrost, 2008, s. 49)
Jde o postupnou přeměnu člověka jako biologického člověka v bytost společenskou. (Reichel, 2008, s. 157)
Základy socializace si jedinec osvojuje primárně v rodině, kde vyrůstá. (Jedlička, 2015, s. 16)
Přejímá hodnoty, vzorce chování. Socializace je nikdy nekončící proces, pokračuje a rozvíjí se po celý náš život. (Tamtéž)
Neustále se musíme v životě přizpůsobovat, měnit své priority, řídit se pokyny zaměstnavatele. (Tamtéž)
Socializace se stala oblastí, jež se stala předmětem mnoha oborů. Například psychologie, sociální psychologie, pedagogika, kulturní antropologie, etnografie, lingvistika a andragogika. (Reichel, 2008, s. 157)
Existuje takzvaně primární a sekundární socializace. Ta primární socializace probíhá především po narození v rodině. Sekundární socializace probíhá v menších sociálních skupinách, tedy vstupem do mateřské školy, základní školy, základní umělecké školy, zájmového kroužky, ateliéru, střední školy, vysoké školy atd. (Jandourek, 2008, s. 81)