J. E. Marcia má za to, že identita je stabilním výsledkem osobního vývoje. Definoval teoretické konstrukty od přístupu Eriksona: krize a závazek a ověřil jejich vzájemné vztahy.
Krize- „pochybnosti o rodiči definovaných cílech a hodnotách) jako aktivní zkoumání, hledání a rozhodování se o závazku identity.“ (Výrost, 2019)
Závazek- „ jako výběr osobních cílů a hodnot, pro které se jedinec angažuje. Závazek znamená dosažení stabilních hodnot a přesvědčení v jednotlivých oblastech života (interpersonální, ideologické)“ (Výrost, 2019)
Dále to rozšířil o čtyři rozdílné stavy identity ke krizi a závazku.
Difuzní stav identity- jedinec ještě nezačal rozvíjet svou identitu
Stav předčasného uzavření- jedinec už převzal některé závazky identity bez aktivního sebezkoumání nebo krize
Moratorium- jedinec zkoumá alternativy, ale ještě nedospěl k pevným závazkům
Dosažení identity- má již stabilní závazky po aktivním bádání a krizi identity
Zdroje:
VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 8024714280.
VÝROST, Jozef, Ivan SLAMĚNÍK a Eva SOLLÁROVÁ, ed. Sociální psychologie: teorie, metody, aplikace. Praha: Grada, 2019. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-5775-9.