„Zloune!“ vrazil do něj po chvíli Hanák.
„Šprtám se,“ vystartoval na něj nevrle společník, ale po čase zaklapl noťas a vyskočil.
„Do háje s tou filozofií!“
„Co se vztekáš, meh?“
„A mám tu snad bulet? Makám jak ďábel ať mám samý jedničky a stejně pudu farářovat! Já teda tim mnichem nebudu, ne a ne!“ prudce přešel bejvákem.
„Co zas blbneš? Pojď sem a na chvíli se uklidni.“
„Nech toho!“
„Na mě si nepřijdeš, přiznej se, ty ses zamiloval!“
Tvář nezkušeného, mladého filozofa zčervenala. Byl v rozpacích.
„Kdo ti to řekl?“ Co – ti – “
Ale ani jeho tón ani jeho výraz nebyly přesvědčivé.
„No tak mi to vyklop, kámo!“
„Nech mě! Tobě nic neřeknu!“