„Hajzle,“ začal po chvíli Hanák.
„Učím se“ odbyl ho mrzutě kamarád, ale netrvalo to ani pět minut, a již letěla kniha do kouta a student vyskočil.
„Do háje s celou filozofií!“
„Proč se tak rozčiluješ?“
„A kdo by se smál? Dřu se jako blázen, abych měl nějakou tu jedničku a stejně mě narvou do kutny! Já tím farářem prostě nebudu!“ a několikrát prudce přešel malou místnost.
„Co najednou tak vyvádíš? Pojď sem kámo, tady si stoupni.“
„Nech toho!“
„Neutečeš mi, přiznej se, že ses zamiloval!“
Tváře mladého, nezkušeného filosofa se zbarvily do ruda. Byl v rozpacích.
„Kdo ti to jako řekl? Jak to...“
Ale jeho hlas a jeho obličej ho prozrazovali.
„No tak mi to řekni, kámo!“
„Nech mě na pokoji. Tobě to fakt neřeknu.“