„Svině,“ začal po chvíli Hanák.
„Studuju,“ mrzutě ho odbyl kamarád; ale netrvalo to ani pět minut, a už letěla kniha do kouta a student vyskočil.
„Do hajzlu s celou filozofií!“
„Co se rozčiluješ?“
„A kdo by se smál? Dřu jak mezek kvůli nějakým jedničkám a stejně mě oblíknou do kutny. Já tím farářem nebudu, ne a ne!“ a prudce několikrát přešel malou místnost.
„Co zas blbneš? Pojď sem a na chvíli se uklidni.“
„Nech toho!“
„Na mě si nepřijdeš, přiznej se, ty ses zamiloval!“
Tvář nezkušeného, mladého filozofa zčervenala. Byl v rozpacích.
„Kdo ti to řekl?“ Co – ti – “
„Ale jeho hlas ani výraz moc nepřesvědčovaly.
„Tak se mi svěř, kamaráde!“
„Nech mě! Tobě ani náhodou!“