„Ty špíno,“ začal po chvíli Honza.
„Studuju,“ odsekl otráveně jeho kámoš; ale už za pět minut student odhodil knihu a vyskočil.
„Do háje s veškerou filozofií!“
„Co se rozčiluješ?“
„A to se mám smát nebo co? Dřu se jako magor a budu mít sice jedničku, ale co z toho? Ke všemu musim na faráře, ale já na to kašlu, nechci a nebudu!“ a prudce několikrát přešel malou místnost.
„Co ti to vlezlo do hlavy? Pojď sem prosim tě.“
„Nech toho!“
„Nezdrhneš mi, dělej, řekni to, že seš zabouchnutej?!“
Nezkušený a naivní filozof změnil barvu a znervózněl.
„Kdo ti to vykecal? Nebo co ti –“
Ale ani jeho tón ani jeho výraz nebyly přesvědčivé.
„No tak mi to vyklop, kámo!“
„Nech mě! Tobě nic neřeknu!“