V překladu nejde pouze o to, že budeme převádět věty z jednoho jazyka do druhého. Překlad musí nějakým způsobem ovlivnit kulturu/čtenáře cílového textu.
Co se týče překladatelů, žádní dva překladatelé nepracují na stejném problému a ve stejných podmínkách. Proto si překladatelé volí rozdílné strategie překladu.
Pokud bychom chtěli vymezit prostředí, ve kterém má překladatel pracovat, narazíme na dva extrémy. Na jedné straně jsou striktní (absolutní) pravidla, kterých se překladatel musí držet, na druhé straně je překladatelova jedinečnost/tvořivost/idiosynkrazie bez jakéhokoliv omezení. Mezi těmito dvěma póly leží normy, které překladateli dávají jakýsi set „pravidel“, kterých se má při překladu držet. Některé normy jsou přísnější, jiné jsou volnější a dávají překladateli volnější ruku ve tvořivosti.