Přístup trenéra k jeho svěřencům

Přístup trenéra k jeho svěřencům

autor Petr Češka -
Počet odpovědí: 1

Dobrý den. Jsem trenérem v tanečním klubu THE TEAM Jirkov, kde vedu a trénuji kurz dětí ve věku 6 až 11 let. Do ledna minulého roku jsem navštěvoval jako tanečník i jako trenér jinou (mou bývalou) taneční školu v Chomutově, a to již od svých 4 let. Za tuto dlouhou dobu jsem posbíral nespočetné množství zkušeností. Jakožto několikaletý trenér jsem si vytvořil své vlastní názory na jednotlivé problematiky týkající se trénování dětí. 

V mé bývalé taneční škole se trenéři snažili u dětí dosáhnout úspěchu pomocí křiku a neustálého komandování. Pamatuji si, že za tu dobu kvůli nim skončilo velké množství dětí, které ale tanec nade vše milovaly. Akorát pro tyto trenéry jejich výkony byly nedostačující, a proto tyto děti byly vždy terčem posměchu a v podstatě čehokoliv zlého.

Když jsem s trénováním začal před cca 3-4 roky i já sám, byl jsem de facto neustále napomínán mou bývalou hlavní trenérkou, že jsem na děti zbytečně moc hodný a že na ně skoro vůbec nezvyšuji hlas. Jenže mým názorem je, že klíčem k úspěchu není stres, křik ani žádné vyčítavé připomínky ze strany trenéra! Tím opravdovým klíčem je shovívavost a trpělivost. Věděl jsem, že musím rychle jednat, jelikož v této taneční škole jsem již nechtěl zůstat ani malou chvíli. Nakonec se mi poštěstil přestup do mého aktuálního tanečního klubu v Jirkově, kde se mi potvrdilo, že můj názor je pravdivý a že děti lze doopravdy motivovat a posouvat je k mnohem lepším výkonům i jinou cestou. 

U nás v Jirkově podporujeme nejen naše svěřence, ale také se jakožto trenéři podporujeme i mezi sebou. Tvoříme skvělý tým, kam se opravdu pokaždé moc rád vracím! V našem klubu po dětech sice chceme pořádné výkony, ale snažíme se je zdravě motivovat, jsme na ně hodní, když něco někomu nejde hned na první pokus, nezlobíme se na něj a snažíme se mu vysvětlit, že nikdo nejsme dokonalý a že to chce zkrátka trochu více dřiny a času a jednou to zkrátka půjde. Máme radost, když si s dětmi můžeme na konci tréninku vždy zatleskat a říct si, jak skvělý ten trénink vlastně byl.

 

Co si o tom myslíte vy? 
Je podle vás důležité, aby mezi trenérem a dětmi existovala na oko znatelná nadřazenost a podřazenost, nebo je dle vás důležitější shovívavost a trpělivost i na úkor toho, že se výsledek od dětí nemusí dostavit vždy ihned? 

V odpovědi na Petr Češka

Re: Přístup trenéra k jeho svěřencům

autor Klára Bachová -
Zdravím, Petře,

musím s Vámi naprosto souhlasit. Mám zkušenosti jako vedoucí táborů s koňmi a vypomáhala jsem v jezdeckém kroužku. Ať už je to tanec, fotbal nebo jezdectví, pro děti to má být relax a zábava, čas strávený aktivně a v kolektivu, ne další povinnost s tvrdými pravidly, toť můj názor. Také jsem si ověřila za ta léta, že s důvěrou a upřímností u dětí člověk získá mnohem lepší postavení (autoritu, chceme-li), než s křikem a vzbuzováním strachu. Především vidím důležitost v dlouhodobém měřítku, ať už se jedná o vztah dítěte k činnosti, atmosféru na tréninku či motivaci k výkonům. Z mého pohledu je motivace strachem jen krátkodobá a v horizontu delšího času povede spíše k averzi než kladnému vztahu.

Děkuji za podnětné téma k zamyšlení a přeji mnoho úspěchů ve studiu i v tanci!
KB