Diskuse

Dobrý večer,
bohužel i já jsem se s tímto setkala na své praxi v MŠ a je to opravdu běh na dlouhou trať.
Jednalo se tehdy o chlapce, který doma komunikoval normálně, ale v MŠ jen zřídka. Nejčastěji komunikoval s jeho nejlepším kamarádem, se zbytkem třídy občas a paní učitelce odpovídal pouze na věci, které byli opravdu nutné. Začátky s ním byly těžké, byl problém jej zapojit do jakékoliv činnosti a pokud se jednalo o hru, kde se mluvilo, tak se nevyjadřoval, nespolupracoval a paní učitelka ho často vyřazovala z her. On ale s vyřazením neměl problém, naopak si to užíval. Při ranních spontánních činnostech sedával sám na křesle a já za ním často chodila a pokoušela se ho rozmluvit. Nakonec se mi to povedlo, když přišlo na téma ,,nejoblíbenější hračka, MARVEL a domácí mazlíček“. Pokud jsem se s ním bavila o tématech, která ho zajímala a bavila, mluvil rád a otevřeně. Takže toto bych doporučovala já, zkusit si s dítětem promluvit o samotě a najít téma, které ho zajímá a s tím například pracovat i při výběru činností a her. Jakmile se v nějaké činnosti bude vyskytovat něco, k čemu tento žák bude mít opravdu blízko, bude se chtít s vysokou pravděpodobností zapojit víc a může být i o něco aktivnější.
Klára Fořtová

Ahoj Álo.
musím říct, že mě tvůj problém zaujal. Mám totiž podobnou zkušenost, nemůžu ti, ale říct v čem je problém. Myslím si, že je to dáno rodiči, kteří asi nejsou k dívce zcela kompetentní. Mohou to být i takový rodiče, kteří nám učitelkám mohou lhát, ale to nemůžeme nějak dokázat. Nevíme přesně jaká je jejich sociální situace a jaké jsou přesné podmínky výchovy. Pokud je v tom problém logopedický, měla by jí učitelka nebo ředitelka MŠ poslat do pedagogicko-psychologické poradny a nebo zvolit nějakou jinou logopedickou péči. Také jsem byla na praxích v mateřské škole, konkrétně tedy ve speciální třídě pro děti s vadami řeči. Byla jsem tam za sebou dva roky po sobě a první rok praxe jsem poznala velmi šikovného a bystrého chlapce, který ale vůbec nemluvil. Byl hodně snaživý, stále zkoušel něco vyslovovat. Dokonce za tu dobu, kdy jsem tam byla se naučil několik hlásek. Dokázal říci alespoň díky a začal chodit na logopedii. Měla jsem neskutečnou radost z těchto malých krůčků, které dokázal. Měly jsem ale menší problém s maminkou chlapce, která tvrdila, že doma mluví. Nemůžeme toto dokázat a tak jsme s ním neustále dál a dál pracovaly. Po dalším roce se znova zlepšil, dokázal poděkovat, omluvit se, pozdravit. U chlapce pomáhal pohyb na rozmluvení, měl radost z toho, že mohl něco dokázat. Doufám, že dnes už mluví naplno a ve škole, že je stejně tak šťastný jako právě v naší třídě MŠ.
Nevím jestli jsem ti poradila, spíše jsem se podělila o své zkušenosti, které by se měly dále rozšiřovat.
Krásný den, Klárka.