Hezký den,
na kroužku jsem řešila zajímavou situaci. Vedu lekce vědeckých kroužků s předškolními dětmi v MŠ Montesorri. Níže vám nejprve přiblížím náplň hodiny - i to souvisí se situací.
Téma hodiny bylo míchání barev. V různých kádinkách jsme připravili červeně, modře a žlutě obarvenou vodu. Děti následně pipetami různé barvy míchali ve zkumavkách a tím přicházeli na další varianty (jak docílit fialové, zelené). Celý pokus se povedl, obě "nové" barvy jsme vytvořili, společně míchání barev probrali.
Následně jsme vyplňovali vědecký deník (pracovní list). Každé z dětí má vlastní sešit. Děti měly vybarvit tři obrázky kádinek (červená + modrá = fialová nebo žlutá + modrá = zelená). Materiál slouží k zopakování probírané látky.
A zde nastala, pro mě, náročnější situace:
Chlapeček řekl, že chce kádinky vybarvit barvami, kterými on sám chce. Vybral si hnědou, zelenou a červenou. Na mně bylo, zda mu barvy "zakážu" s tím, že zadání úkolu bylo jiné. Já se ho nejprve ptala, zda porozuměl zadání a snažila jsem se zjistit důvod jeho volby. On mi odpovědel, že látce rozumí, ale že mách chuť vybarvovat právě jeho barvami. Poté přesně popsal (slovně), co jsme v hodině dělali, které barvy jsme míchali atd. Pro mě to tedy byla informace, že dané látce rozuměl a kádinky jsem ho nechala vybarvit po svém.
Jak byste postupovali vy? Trvali byste na daném zadání?
K mému rozhodnutí, nechat ho vybarvovat jinými barvami, přispěl i fakt, že je kroužek v MŠ Montessori a jak jsem i viděla děti pracovat ve třídě, jsou zvyklé řešit dané úlohy a situace dle vlastního uvážení. Přítomný pedagogický dozor je především jako možná opora, nikoli ten, kdo jim udává dané řešení.
Nicméně tato situace mě dost znejistěla. Ze své vlastní zkušenosti jsem zvyklá dělat to, co je zadané. Odlišné vypracování obvykle vidím jako "špatné". Zde jsem se snažila dát chlapečkovi prostor a potlačit svůj náhled na věc.
Budu ráda za vaše názory, jak tokové situace řešit :-)
Děkuji, Lucka V.