Sourozenci na kroužku

Sourozenci na kroužku

autor Simona Němcová -
Počet odpovědí: 2

Ahoj všem,

chtěla jsem se vás zeptat, jestli někdo máte na kroužku své (svého) sourozence. Pokud ano, dáváte jim třeba větší "čočku"? Okřikujete je víc než ostatní? 

Ja osobně mám na kroužku mladšího bratra (16) a nevlastního bráchu (6). Toho staršího se snažím korigovat, protože nám s dětmi pomáhá, ale někdy má takové ty hloupé dětinské nápady a nemyslí na to, co by se mohlo stát. Například u vybíjené v pauze mezi programem vybíjí děti strašnou silou a nenechá je si zahrát. Jak byste to řešili? Já ho okřikuji a snažím se mu vysvětlit, co dělá špatně a aby děti nechal si hrát a snažil se je vybíjet pokud možno méně a menší silou. 

Reagoval tak, že byl velmi podrážděný a tvrdil, že mu tak shazuji autoritu. 

Bylo mé řešení správné, nebo byste to řešili jinak? 

Díky za odpovědi, 

Simča

V odpovědi na Simona Němcová

Re: Sourozenci na kroužku

autor Anna Marková -
Ahoj,
já jsem teda s tímhle problém nikdy neměla, ale možná to bude tím, že mám o sedm let mladší sestru, tak mě trochu jako autoritu brala vždycky.
Myslím, že tvému bráchovi vadilo, že ho jakkoliv kritizuješ před ostatníma dětma. Oprávněně nebo ne, bral to jako osobní útok. Možná by bylo lepší to s ním řešit mezi 4 očima. Přece jenom obzvlášť pro kluky jeho věku je postavení a image v partě to nejdůležitější. Ale nemysli si, že jsi v tom sama. Máme v oddíle také takového skoro dospělého ,,pomáhače'', sice to není ničí příbuzný, ale když mu něco vytkneme, tak protáčí oči a dělá ,,Co jee?'', takže myslím, že je to hlavně věkem :)
Jinak nás se teda snažili rodiče spíš nedávat na kroužky (nebo neposílat na akce) společně, aby si právě sestra vybojovala vlastní místo ve skupině a neměla vyšlapanou cestičku.

Snad jsem ti trochu pomohla (aspoň zvednout náladu, když nic jinýho :)).
Anna
V odpovědi na Simona Němcová

Re: Sourozenci na kroužku

autor Karolína Palková -
Ahoj,
vedu na základce sportovní kroužek, kam chodí i moji bráchové a musím říct, že to je někdy s nimi fakt těžký. Ze začátku strašně zlobili a podrývali mi autoritu. Snažila jsem se to s nimi vyřešit, ale nešlo to. Nakonec jsme to řešili i s našima rodičema, ale moc to nepomohlo. Zkoušeli jsme, že chodit nebudou, ale bylo mi jich líto, tak jsem je vzala zpět. Ten starší (11) je teda už hodný, ale mladší (8), pořád zlobí. Nejvíc mi vadí, když řekne, že nějakou hru nebo aktivitu dělat nechce a nebaví ho to. Ostatní děti to od něj odkoukávají a taky nic dělat nechtějí.

Souhlasím s Aničkou. A myslím si, že je dobrý nápad si o tom promluvit mezi 4 očima. Ale ne vždy to k něčemu je. Potom už nezbývá asi nic jiného než doufat, že trochu dospěje a uvědomí si to sám, co dělá.   :)

Kája