Začala bych tím, jak neuvěřitelné, co dokáže správně "vedená" hra s dítětem a jak moc se dá vše lehkými změnami otočit.
Co se týče školy a její reakce na šikanu, velice mě zarazila. Nevěřila bych, že v tomhle století může tím to způsobem šikana procházet.
V tomto věku dětí, je těžké se prosadit, děti ještě stále nejsou dostatečně vyzrále k toleranci a solidaritě (ne všechna) a bývají na sebe zlá, pokud se jim někdo nelíbí.
Proto i ve školám jsou různé programy, odborníci, speciální pedagogové, třídní učitelé, lidé kteří děti s problémem šikana seznamují. Některé děti si ani neuvědomují (ze začátku), že jejich chovaní spadá do šikany.
Kromě toho, že si škola měla všimnout zvláštností, jako že dítě chodí do školy stále ubrečené, je nespokojené, uťápnuté a spolužáky odstrčené, měla si všimnout třídní učitelka, které má v první třídě své děti na všechny předměty. Toto se nestalo a přišla do scény maminka Emy, upozorňující na šikanu. Škola mohla vzít maminky upozornění jako pochybení školy a proto mohla zmatkovitě reagovat takto.
Minimum školy by mělo být reakce třídní učitelky, která by celou věc prošetřila a potvrdila si daný problém. Probrala s třídou téma šikany, vytvořila malý dotazník, kde by si děti mohly své chování uvědomit. Poté to prodiskutovat společně, ale i soukromě, děti se v tom neradi prezentují před ostatními.
Ideálně se škola měla spojit se školním psychologem, který by začal pracovat s Emou a jejím psychologem. Dobré by bylo, aby se spojil i s rodiči agresorů a nabídl své služby dětem, které tento problém vytváří. Využít komunikativnosti Emy matky a spojit se s ostatními rodiči. Propojit třídní učitelku se škol. psychologem a psychologem Emy, pro lepší zpětnou vazbu.
Vedení školy, by mělo zorganizovat preventivní sezení pro všechny třídy, na téma šikany ve všech podobách. Není třída, aby v ní nebyla osoba vystrkovaná z kolektivu.
Závěrem, není důležité, že se pochybilo a vznikl problém, je důležité, jak se k problému postavíme.