Myslím si, že první chybou bylo, že se situace nerozpoznala a nepodchytila zavčas. Když se škola dozvěděla od Emičky mamky, co se děje, měla si přiznat svoji chybu a začít ji řešit. Bohužel učitelé na celou situaci moc nereagovali, přestože pravděpodobně věděli, že si děti ubližují. Pedagogové také věděli, že Emička chodí k psycholožce, proto se na ni mohli obrátit a probrat s ní další kroky. Vhodné by také bylo uspořádat rodičovskou schůzku i s paní psycholožkou, kde by se mohla celá situace rozebrat podrobněji a vyvodit tak následné kroky. Škola by rozhodně neměla brát na lehkou váhu, když za nimi přijde rodič s nějakým problémem. Myslím si, že v tu dobu měla začít ihned řešit situaci rozmluvou s žáky, třídním psychologem, rodiči, či se případně domluvit na jiném řešení. V žádném případě však škola nemůže odmítat, že u nich dochází k šikaně. Možná kdyby se spojilo více rodičů, škola by situaci začala řešit. Třídní učitelka by měla začít situaci řešit hned, jak by si všimla počátečních znaků šikany. Alespoň by si mohla promluvit s dětmi a uspořádat třídnickou hodinu, kde by se toto téma řešilo. Paní psycholožka by mohla pravidelně navštěvovat třídu a kontrolovat situaci. Škola by mohla zařadit do výuky semináře týkající se šikany již od první třídy.