Prostředky koherence si představuji trochu jako lepidlo, co drží části textu, jeho myšlenky pohromadě. Myslím, že i v rámci jedné věty v ČJ můžeme určitou koherenci vidět, např. u shody (podmět – přísudek, předmět – přívlastek atd.). Stejně tak bychom ji našli mezi větami, těmi prostředky mohou být slova jako totiž, takže, různé spojky atd. nebo opakování - použití stejným slovem nebo slovem stejného významu (např. (…) měl černého psa. Ten pes (…), (…) uviděl mladého člověka. Muž byl (…) ) či používání ukazovacího zájmena (tenhle, ten…). Existují i další prostředky, např. slovosled, elipsa apod.
V ČZJ jsou, myslím, některé prostředky shodné jako v ČJ (např. ukazovací zájmena (často je ukazováno na předchozí místo artikulace při vyjádření referenta), opakování atd.)
Příklady pro dva prostředky typické pro ČZJ z videa:
A) Používání otázek pro zvýšení srozumitelnosti sdělení.
- VĚC (odkaz k tématu)
- SZ(ÚÚÚ) PŘESNĚ STALO?
- TŘI LIDI STATEČNÍ KDO?
- VÝSLEDEK (tázací mimika) AŽ TEĎ POVEDLO
Je to jako takové upozornění, že je potřeba nyní zbystřit zrak, neb bude následovat podstatná informace.
B) Používání tzv. "spirály" při sdělování informace, vyprávění.
- NEDĚLE VČERA
- FRANCIE MĚSTO PAŘÍŽ
- ROKŮ 31
- VĚK 6-12, ČAS 4-5
Výpovědi se točí od obecnějších ke konkrétním informacím. V češtině se spíše začíná tím nejdůležitějším. Přemýšlela jsem, jak to v ČZJ takto v průběhu mnoha mnoha let vzniklo – možná aby (podobně jako v předchozím prostředku) byl čas zbystřit… nebo je to proto, aby to bylo blíže k informaci, která bude následovat… nebo možná tím, jak mozek pracuje s vizuálními informacemi – oko vždy vidí nejprve „celý obraz“, než pak zaostří na konkrétní věc… kdoví.
Já osobně si vlastně nikdy moc neuvědomovala, že se vlastně jedná o prostředky koherence.