Dobrý den,
kroužky vedu teprve pár let a nemám tedy skoro žádnou praxi. Často se mi tohle stává, když hrajeme na konci kroužku na uvolnění židličky. Občas se toho momentu už děsím a hrát se mi nechce, protože přesně vím, kdo zase bude dělat scény, když náhodou prohraje.
Vzhledem k tomu, že nevím, jak to mám řešit, prostě dítěti řeknu, že příště třeba vyhraje a ignoruji ho. Nevím, jestli je to správný postup (pravděpodobně ne úplně korektní), ale funguje to. Většinou si dítě něco mumlá pod vousy, ale je klid. Takže z mojí (krátké) zkušenosti je nejlepším lékem ignorování. Ale samozřejmě to asi neplatí na každé dítě.
kroužky vedu teprve pár let a nemám tedy skoro žádnou praxi. Často se mi tohle stává, když hrajeme na konci kroužku na uvolnění židličky. Občas se toho momentu už děsím a hrát se mi nechce, protože přesně vím, kdo zase bude dělat scény, když náhodou prohraje.
Vzhledem k tomu, že nevím, jak to mám řešit, prostě dítěti řeknu, že příště třeba vyhraje a ignoruji ho. Nevím, jestli je to správný postup (pravděpodobně ne úplně korektní), ale funguje to. Většinou si dítě něco mumlá pod vousy, ale je klid. Takže z mojí (krátké) zkušenosti je nejlepším lékem ignorování. Ale samozřejmě to asi neplatí na každé dítě.