Vybrala jsem si tuto teorii, jelikož jsem názoru, že i když se s temperamentem narodíte a nijak moc neovlivníte to jací jste. To ale neznamená, že se to nedokáže výchovou regulovat. Malý Pavel na mě působí jako malý kluk, plný energie, kterou za mě nemá kde ventilovat. Tlakem matky, která nemá energii dostatečně se věnovat svému synovi, tak svého syna jednoduše označila za problémového, nezvladatelného a konec. Nevidím v příběhu tu snahu rodičů, vyřešit ten problém. Povzbudit ho nebo motivovat na nějakou dobrou, kladnou činnost, za kterou by mohl být pochválený. Zkusit ten jeho temperament přesměrovat, aby se naučil co může dělat a co ne.
jako řešení, jak zvládnout malého Pavla, bych určitě zkusila Pavla maximálně zaměstnat. A myslím, že otec by se měl více zapojit do výchovy. Z textu se nedá vyčíst jak moc je zapojený, ale myslím si, že by se rodiče měli dohodnout na jednom způsobu. (matka rezignuje, vzdává to - otec chce trestat, tvrdý režim) Měli by být důslední a jednotní a i sourozenci by ho měli podpořit v tom, aby se cítím v rodině lépe. Že s ním není nic špatně. Jen že je potřeba ovládat tu svoji život.