a) Děti, postavte se do řady, hezky jeden za druhého.
- Nejedná se o OLU. Dětem je pouze řečeno, že se mají postavit do řady (vedle sebe), ale nemají zadáno, podle jakého pravidla si mají stoupnout -> každé dítě si může stoupnout kam chce.
b) Františku, ty budeš první, a ty Lucinko, budeš poslední z celé třídy.
- Nejedná se o OLU. I když František a Lucinka mají přesně stanovené své místo, tak ostatní děti neví, kam si mají stoupnout – je to na nich. Takže tu opět nemáme přesně dané pravidlo, které by určovalo, kam si každý stoupne.
c) Děti, postavte se do řady od okna směrem ke dveřím.
- Nejedná se o OLU. Děti mají zadáno, kam si mají stoupnout, ale nemají zadáno, kde, kdo má stát. Dítě si může stoupnout kamkoli v řadě. Není zde pravidlo, podle kterého by se děti měly seřadit.
d) Děti, na každou šprušli na žebřinách zavěste jeden šáteček a podíváme se, který z nich je níž než lustr.
- Jedná se o OLU. Můžeme vždy porovnat, v jakém vztahu je šátek a lustr (vzájemná poloha dvou bodů). Pomáhá nám zde slovo NEŽ.
e) Děti, zastavte se, kde právě stojíte, a řekněte mi, kdo z vás je ke mně nejblíž, kdo potom a kdo pak, …
- Jedná se OLU. Jelikož učitelka zastavila děti na místě, víme, kde kdo stojí a můžeme tak porovnat jejich polohu vzhledem k poloze učitelky. Sledujeme nejen polohu jednoho dítěte vůči učitelce, ale i dětí vzájemně (kdo stojí nejblíž…)
f) To jsem děti zvědavá, jak rychle se budete obouvat, podíváme se, kdo je rychlejší než kdo.
- Jedná se o OLU. Sledujeme pořadí podle konkrétního pravidla -> podle rychlosti obouvání. Pomáhá nám zde slovo NEŽ.
g) Tak děti, tady máme Toníka, ten je nejstarší, a Barušku, která je z vás nejmladší.
- Nejedná se o OLU. Víme sice, kdo je nejstarší a kdo nejmladší. Nevíme však zbylé děti, takže nemůžeme určit přesné pořadí.
h) Každé dítě drží v ruce svůj obrázek. Uspořádáme se podle počtu barev na obrázku.
- Jedná se o OLU. Řadíme se podle určitých pravidel (počet barev na obrázku). Děti si tedy nemohou vybrat své místo samy, ale určí jim ho pravidlo (počet barev).
i) Podívejte se na to, co všechno je pod stolem.
- Nejedná se o OLU. Můžeme pod stolem vidět různé předměty, ale nevíme, co je to za předměty, nebo jestli jsou podle nějakého pravidla uspořádány.