Číslo v roli počtu
Učitel zamňouká (např. dvakrát). Úkolem dětí je určit počet vydaných zvuků. Učitel používá otázky „Kolik?“ „ Kolikrát?“. Měníme hlasitost, délku a také rychlost vydávaných zvuků. Dětem tím ukazujeme, že při určování počtu nehraje roli ani hlasitost, ani délka zvuku. A že nezáleží na tom, jak rychle je zvuk vydávaný. Učitel musí dbát na to, aby jednotlivé zvuky nesplývaly.
Kvantita neurčitá
Nejprve si s dětmi řekneme, co jaké zvíře vydává za zvuk. Učitelka rozmístí po třídě obrázky zvířátek. Každé dítě si bude moci vybrat jedno ze zvířat, ke kterému si stoupne. Není potřeba, aby u všech obrázků někdo byl.
Učitelka bude číst tuto básničku. Když dítě/skupina dětí uslyší název zvuku zvířete, u kterého stojí, tak tento zvuk vydá. Např. Honza, Linda a Pavel stojí u obrázku husy. Učitelka čte básničku „Co říkají zvířátka…Někdo kejhá“. Když tyto 3 děti uslyší slovo kejhat, začnou tento zvuk vydávat. Učitelka čte dál „Někdo kdáká“ a teď vydávají zvuk zase děti, které se postavily k obrázku slepice. Takhle to pokračuje až do konce, kdy v posledním verši básničky všichni najednou začnou mluvit řečí svého zvířete.
Pokud nastane situace, že u obrázku některého zvířete nebude stát žádné dítě. Učitelka na to slovně zareaguje. Např. „Nikdo z celé třídy si nevybral kozu. Nestojí tam ani Honzík, ani Linda, ani Pavel, ani nikdo další.“.
Uklidíme obrázky a učitelka následně opakuje, kdo z dětí stál u jakého obrázku, pokaždé používá slovo Někdo např. „Někdo z vás stál u obrázku husy. Kdo to tak mohl být. Byla to Anička? Ne ta stála jinde. Už si vzpomínám, u husy stála Linda a potom ještě Honzík a taky Pavel.“ Učitel si nemusí všechno pamatovat, děti ho mohou opravovat, bude to tak pro ně zábavnější. Nakonec zdůrazní, že každé dítě mělo vybrané jedno zvíře, každé vydávalo jiný zvuk.
Cíl: Seznámit děti se slovy Někdo, Nikdo a Každý.