Souhlasím s kolegyní Monikou Frantlovou, že se děti od rodičů učí poznávat okolní svět a budovat si vztahy k okolí. Rodiče jsou dětem příkladem, děti po nich vše automaticky opakují, přijde jim samozřejmé dělat to, co dělají rodiče. Je to tak i ve vztahu k přírodě, rodiče by dětem v chování k přírodě měli být vzorem, jak popisuje kolegyně.
Zároveň s kolegyní souhlasím v tom, že některé děti se bojí reakce rodičů na to, že si venku ušpiní oblečení. Zažila jsem takových případů v mateřské školce, kde jsem pracovala, hodně. Děti měly často úplnou hrůzu z toho, že se ušpinily, co na to řekne maminka.
Na rozdíl od kolegyně mám ale zkušenost, že hodně rodičům opravdu vadilo, že si děti venku oblečení ušpinily. Někteří rodiče se za to na děti dost nepatřičně zlobili, a někteří i na učitelky, že na děti nedohlédly, aby se neušpinily. Pamatuji si, že jedna matka v šatně dokonce ztropila scénu, když zjistila, že má dítě oteplovačky celé od bahna.
Domnívám se, že by se toto dít nemělo, že by rodiče měli být ke špinavému oblečení dětí z pobytu venku tolerantní. Také jsem se rodiče ve školce vždy snažila v tomto směru usměrnit. Je zcela přirozené, že jsou děti při pobytu venku, při hrách a při poznávání přírody bezprostřední a nepřemýšlí nad tím, aby si náhodou neušpinily oblečení, které mají zrovna na sobě.