Myslím si, že nejdůležitější otázkou není to, jak pomoci vytvořit dítěti pozitivní vztah k přírodě, nýbrž to, jak se rodiče chovají k přírodě. Děti se od rodičů učí poznávat okolní svět a budovat si vztahy ke všemu, s čím se během jejich dětského života setkají.
Rodiče by se měli při výchově svých dětí zamyslet nad tím, jací byli oni jako děti a občas se tak i chovat. Prezentovat svým chováním, jak je krásné a mělo by být normální, sednout si do trávy bez deky, šlápnout do louže... Zároveň by se měli chovat k přírodě uctivě a s pokorou, tzn. nevyhazovat žádné odpadky v lese, nešlapat po houbách, zbytečně netrhat a nelámat rostliny, chovat se v lese tiše atd.
Rodiče by také měly dát svým dětem najevo, že je v pořádku ušpinit se, zničit si oblečení a mít, po pobytu v přírodě, bláto i ve vlasech. Spousty dětí, se kterými jsem se setkala, měly strach z reakce rodičů na skutečnost, že jsou po pobytu venku špinaví, ale ve většině případů rodičům tento fakt vůbec nevadil. Kde se tedy strach dětí vzal?