Zhlediska mé dosavadní praxe jako učitel tělesné výchovy pražské školy toto téma vnímám o to více.
Vyrůstal jsem ve Frenštátě p.R. v Moravskoslezských beskydech. Defacto již od narození mě rodiče brali s sebou do hor. Na první hoře - Velkém Javorníku jsem byl již v prvních týdnech svého života. Navíc mí rodiče, když mi byl 1 rok, začali provozovat turistickou chatu právě na velkém Javorníku (918 mnm). Já tam tedy strávil celé předškolní dětství. Prakticky jsme tam někdy měsíc spali aniž bych jedinkrát jel dolů do Frenštátu. A to mělo na mě obrovský vliv. Znal jsem na tom našem kopci snad každý kámen, vše jsem vnímal jako výzvy - malé skalky (přelezu), hustník (schovka) apod. Frenštát je sporotvní město, a tak už od 3 let jsem chodil do plavání, na skoky na lyžích, na běžky, poté jsem dělal biatlon - a to ki vydrželo nejdéle do střední školy - chodil jsem na sportovní gymnázium. A proč to vše píšu, protože to mi dalo bezesporu ten největší vklad do mého života, co se týče sportů a přírody. Hory jsou doslova balzám na mnou duši a každičkou volnou chvíli se snažím trávit právě tam.
Tedy pokud svoje dětství konfrontuji s dětstvím žáků, zejména městských žáků, vnímám propastný rozdíl. Ať už je to v chování k přírodě, v přírodě či pohybové schopnosti. Tedy co se týče konfrontace s textem pana Krajhanzla mohu jen souhlasit.
Pro děti je veledůležité ani ne to, jestli vyrůstají ve městě, ale jaký vztah k přirodě mají jejich rodiče. Zda s nimi chodí do přírody, zda je učí chování se k přírodě. Je to jakýsi CIT k přírodě. Který aniž by vám někdo musel zdůrazňovat prostě ho děláte automaticky.
Jedna koronavirová aktuálnost. Naše chata je samozřejmě zavřená, nemohou se totiž shlukovat lidi a tam to při krásných dnech praská ve švech, zvláště, když je tam tak nádherný výhled na okolní hory. Lidi tam samozřejmě chodí dále, ikdyž je chata zavřená, ale co je naprosto nepochopitelné pro mě je fakt, že si vytáhnou svačiny, plechovky, skleněné lahve, udělají si nahoře piknik a pak tam ty odpadky nechají...v přírodě. To je pro mě tak naprosto odporné, že si vůbec nedovedu představit, jak právě vyrůstali tito lidé, zdali to je právě tím vztahem k přirodě, který se učíme v dětství.