V článku mě nejvíce zaujala část, která byla věnována adolescentům, jelikož sama pracuji na střední škole a mám s žáky v tomto věku nejvíce zkušeností. Rozhodně souhlasím s autorem, že v tomto věku má na žáky největší vliv právě jejich předchozí zkušenost s přírodou. Naše škola se nachází v Praze, a proto máme mnoho žáků, kteří tyto zkušenosti mají téměř nulové. Ve školním roce pořádáme několik výletu do přírody v rámci Dnů pro zdraví. Na těchto výletech jsem vždy velmi nemile překvapena, jak tato nezkušenost má negativní dopad v rámci ekologie a soužití s přírodou u našich žáků. Každý rok mě dokáže překvapit situace, že na pěší výlet do lesa si žáci vezmou věci do igelitové tašky, nebo že za sportovní oblečení považují sukně, podpatky a silonky. Co vidím jako velmi důležité, a co mi v dnešním školském systému chybí směrem k výchově k přírodě, jsou právě povinné školy v přírodě nebo jiné pobytové kurzy v přírodě. Je mi jasné, že jejich absence je dána především nedostatečnými financemi, ale pro vztah dítěte a přírody je to podle mě nenahraditelná součást. Obzvlášť u žáků, se kterými pracuji já. Jedná se o obyvatele velikého města, kde příroda není tak snadno dosažitelná jako v menších obcích, a k tomu se velmi často jedná o děti ze sociálně ohrožených rodin, kde výchova směrem k přírodě velmi často chybí. Když se při našich výletech do přírody totiž zeptám žáků, kteří prošli základním vzděláváním v Praze, jestli zažili školy v přírodě, jejich odpověď je velmi často negativní. A největší výlet za přírodou byla návštěva ZOO. Nemůžu se proto moc divit, že veliká hromada odpadků v lese je nešokuje jako mě. Proto větší propojenost přírody a školního vyučování právě ve velikých městech považuji za nutné.
Berte to jen jako volnou asociaci - ale i pobyt v přírodě (a vybavení k němu) stojí nějaké peníze - píšete, že učíte děti spíš ze slabších poměrů - není problém tedy spíše ve financích či zvyklostech (od toho, že rodiče nemají čas, ani nejsou zvyklí brát děti do přírody, je zvykem spíš nechat děti volně si hrát, přes to, že děti prostě nemají jinou obuv, než ve které jdou do školy - tedy slušnou atp.)? (Vzpomněla jsem si na tento případ ze Slovenska: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/annamaria-horvathova-bezkyne-v-balerinkach-zavody-mistrovstvi_1902251245_dbr)
Ze strany učitele to berte jako příležitost k sebereflexi - pokud vás na dětech něco štve, tak je potřeba to rozlouskout "s nimi" - jak oni to vidí? jak situaci rozumí? v čem jsou socializovaní? jaké jsou jejich možnosti změny? v kterém bodě je můžete začít doprovázet jiným směrem a jak a kam?
Souhlasím, že situace ve velkých městech je alarmující, přesto že o přírodu v nich jistě není nouze. Ani pražské děti nemohou říci, že v Praze není les. Není to pravda, je. Já mohu naopak hovořit z pozice učitelky vesnické školy a situace zde není zase o tolik lepší. Jednou za rok pořádáme výlet na nedalekou louku, kde opékáme buřty, ale co se týče lesa, ten děti vnímají jako samozřejmost a běžnou součást svého okolí, téměř do něj nechodí. Děti buď sedí, jak je stále diskutováno, doma u počítačů, nebo jsou vidět v ulicích. V lese lez málokdy potkate adolescenta. Z mého pohledu, tedy je nutné děti k pobytu v přírodě vést.