Již na str. 3 mě zaujala zmínka o norském výzkumu, podle kterého mají zkrátka děti trávící čas v přírodě větší pohybovou kondici, koordinaci pohybů a schopnost udržet rovnováhu. Jako učitel tělesné výchovy budu na tento fakt určitě odkazovat nejednoho mladého žáka či jejich rodiče.
Vrací mě to do vzpomínek, kdy nás paní učitelky ve školce brali do lesoparku hned vedle školky. Hráli jsme tam na schovku, všelijaké honičky, lezli po stromech, házeli šišky a stavěli z přírodních materiálů brunkry. Když jsem později navštěvoval základní školu, tak jsme s kamarády o víkednech chodili vždy na celý den o víkendu hrát do lesa airsoft. Tyto aktivity mi dali tolik pozitivních zážitků. které bych za nic nevyměnil. V součastnosti se do lesa pravidelně vracím vždy, když chodím běhat nebo jezdit na kole. To bych mimochodem doporučil všem, kdo to myslí se zdravým způsobem života vážně. Kromě jednoznačných důkazů, že přiměřená pohybová aktivita posiluje obranyschopnost a napomáhá dlouhověkosti na nás v přírodě působí čerstvý vzduch a zvuky okolní zvěře, které jednoznačně potlačují úroveň stresu.
100 % se ztotožňuji s názorem, že děti by měli trávit v přírodě tolik času, kolik je jenom možné.
S ohledem na enviromentální výchou bych rád odkázal na zprávu, ktrou jsem včera při surfování na internetu zaregistroval (možná jste jí už četli):