Povzbudila bych vás k hledání pozitiv :-) Dovolená daleko se nemusí vylučovat s radostí s něčím, co je blízko. Není nutné to úplně kategoricky oddělit. Můžeme si také klidně říct nakolik jako učitelé (či školní systém chcete-li) v dětech posilujeme tuto soutěživost (Líbí se nám, když chtějí být rychlejší v testu a dostat jedničku, proč se nám nelíbí, že soutěží i jinde? jak to odlišit/podat jinak, učit je soutěžit i nesoutěžit ;-) Stejně tak nemusíme rodičům vyčítat, že chtějí pro děti to nejlepší - právě chtějí to nejlepší podle svého mínění, to je super, byla bych naštvaná na rodiče, co chtějí pro děti to nejhorší, ne na ty, pro něž je to nejlepší jiné než pro mě - takže je dobré najít ocenění, ale třeba i kompenzovat, doplnit, inspirovat je jak jinak by se to dalo dělat, třeba sami postrádají dobré příklady, je pro těžké vymanit se ze stereotypu aj. Berte mě teď trochu s nadsázkou, ale myslím, že je důležité reflektovat, jak si tvoříme kategorie, koho a kam zašoupneme a zda mu třeba také umožníme se z té škatulky dostat ven, nebo zda není třeba někdy ta škatulka příliš velkým zjednodušením a v pedagogické práci pak vede k budování příkopů namísto ke kreativním řešením problémů.