Text se mi velmi dobře četl a zaujal mě už jen proto, že jsem se poměrně nedávno stala sama matkou (před 8 měsíci), a tak čím dál častěji přemýšlím, jak povedu své vlastní dítě. Autor v článku uvádí, že již děti v předškolním věku by měly mít možnost poznat přírodu, a to z hlediska přeskakování kaluží, poležení v mechu, poznání nerovného terénu apod. S tímto naprosto souhlasím, děti v tomto věku přeci jen mají mnohem více času na poznávání přírody, navíc jsou bezprostřední a dokážou si užívat okamžiků.
Děti na prvním stupni ZŠ. Tyto děti již začínají být v dnešní době velmi zhýčkané. Já sama působím jako učitelka druhého stupně, ale někdy se mi poštěstí jít suplovat na stupeň první. Děti mají mnohdy zájem jen samy o sebe, o sociální sítě, natáčení videí na Youtube a předhánění se v tom, kdo má co značkovějšího a lepšího. Někdy si říkám, zda by opravdu pomohlo, kdyby od mala chodily s dětmi do přírody a učili je, aby měly rády les a vše co k němu patří. Napadá mě totiž, že dítě může mít rádo les a přírodu, nicméně tlak společnosti (v tomto případě třídy), je tak velký, že raději budou hrát se spolužáky hru online, než aby si zašli do přírody stavět bunkr. Ale to je jen můj osobní názor.
Děti druhého stupně ZŠ. Toto je pro mě kapitola sama o sobě. Musím se přiznat, že já jsem už od velmi útlého věku jezdívala každé léto na tábor na tři týdny, a velmi mě tato zkušenost posunula v životě dál. Netrávila jsem prázdniny mezi paneláky na sídlišti, ale opravdu jsem si je užívala. Nyní, když se po prázdninách zeptám dětí kde byly, dozvídám se: Turecko, Řecko, Maledivy (předhánějí se v tom kdo byl dál). A tak maximálně jeden člověk ze třídy řekne, že byl v přírodě, sjížděl řeku s rodiči, vyšlápl si horu a jiné zajímavější aktivity než je ležení u moře. Nechtěla bych vyrůstat v této době. Tato doba pro mě představuje opravdu jen to předhánění se v tom, kdo má co lepší a dražší, kdo byl dál apod. Myslím, že v tomto případě má autor textu opravdu velkou pravdu v tom, že rodiče dnešních dětí, aby mohly dopřát dětem to, co ,,doba žádá", a děti nebyly vystavovány posměchu spolužáků, musí se v práci opravdu otáčet a vydělávat peníze, to vše ovšem na úkor času. Toho času, kdy by mohli dítě vzít do přírody, ukázat mu jak se dá koupat v řece, jak se trhají borůvky, houby, jak je příjemné ležet v ranní rose.... Je to začarovaný kruh. Proto pak děti již v tomto věku, kdy už podle mě nejsou zas tak tvárné, vyhledávají podstatně jiný druh zábavy.
Děti na SŠ jsou pro mě již téměř hotové osobnosti, které si vytváří již samy vztah k přírodě na základě svých zkušeností z mládí.
Na konec tohoto příspěvku ještě dodám, že považuji za důležité hovořit o ekologii a přírodě s dětmi již od velmi raného věku, tj. když už docela chápou - předškolní věk, a to takovým způsobem, který je přiměřený jejich rozumovým schopnostem a dovednostem.