Podceňování

Podceňování

autor Tereza Stuchlá -
Počet odpovědí: 3

Ahoj všichni,

na kroužku angličtiny mám 9-letého chlapce, který je velmi chytrý a nadaný. Občas má ale chvíle, kdy se podceňuje, nadává si a bouchá se do hlavy s tím, že je blbý a neschopný. V této fázi je téměř nemožné s ním nějak mluvit a  uklidnit ho. Bohužel tento chlapec má epilepsii a mozkový tumor a veškerý tlak vyvíjený proti jeho hlavě, může způsobit epileptický záchvat či ještě zhoršení tumoru. Jeho maminka je ve škole asistentkou, takže je přítomna, ale nemůžu po ní chtít, aby tam byla celou dobu s námi.

Moc vás všechny prosím o jakoukoli radu k řešení tohoto problému.

Terka

V odpovědi na Tereza Stuchlá

Re: Podceňování

autor Barbora Kolaříková -

Ahoj Terez, to je moc smutné. Ze zkušenosti s obdobně nemocnou sestrou (tumor na mozku v 9 letech a následně třikrát recidiva) vím, že nemocné dítě si může připadat jako že má menší hodnotu než to zdravé, že právě kvůli nemoci není tak dobré jako ostatní. Je velmi smutné, že se s takovým problémem musí potýkat dítě v 8 letech. Navštěvují s maminkou psychologa nebo jiného odborníka, který by mohl poradit? A v případě, že by se chlapec nedokázal své reakce zbavit, nebylo by řešením, aby si svůj vztek aspoň vybil na jiném místě než je hlava? Dát mu plyšáka, kterého bude moci uhodit, když to bude potřebovat? Samozřejmě nejlepší by bylo se toho zbavit úplně, ale kdo nezažil nedokáže se vžít do dítěte, které musí bojovat s takovou nemocí... 

V odpovědi na Barbora Kolaříková

Re: Podceňování

autor Tereza Stuchlá -

Ahoj,

moc díky za radu ohledně plyšáka, ten se mi zdá jako daleko lepší varianta vybití vzteku pro tuto situaci. Psychologa nenavštěvují, protože chlapec ohledně tumoru nic neví, rodiče uznali za vhodné, že je příliš malý na to, aby věděl, co to je.

 

 

V odpovědi na Tereza Stuchlá

Re: Podceňování

autor Barbora Kolaříková -

To je asi také dobrý přístup. Myslím, že by vážnost takového onemocnění stejně nedokázal pochopit, jen by ho to mátlo a děsilo (sestra to nechápala a dodnes si myslím, že svému onemocnění příliš nerozumí - už je jí 26).

Plyšák mě napadl jako první, ale mohla by to být i nějaká vyrobená postava nebo nějaká taková ta antistresová hračka. Každopádně by bylo dobré aby s tím rodiče souhlasili a nejlépe aby stejné "pomůcky" využívali i mimo tento kroužek, aby si na to chlapec vznikl. Myslím, že v tomto případě jsou nějaké morální otázky stranou (jestli je vhodné ubližovat někomu jinému, namísto sebe), je důležité, aby se chlapci nespouštěly záchvaty. U epilepsie nikdy člověk neví, co záchvat může spustit, ale pokud tušíme, je potřeba šanci na záchvat minimalizovat.