Ahoj,
bohužel příspěvek přidávám trochu pozdě, přesto doufám, že některé z vás na něj zareagují a pomohou mi tak s mou situací.
Svou praxi vykonávám v tenisovém klubu, kde již delší čas pracuji jako trenérka. Trénuji několik věkových skupin, tento problém se týká skupiny cca 11 - 14 let. Jsou to děti, které s tenisem začaly výrazně déle než je obvyklé. Právě z tohoto důvodu jsme jejich tréninky od začátku pojali více volně, zábavněji a zapojujeme více tenisových her než klasických cvičení. Jsme rádi, že i v pokročilejším věku si děti našly koníček, který je baví a zkrátka že dělají něco navíc. V poslední době jsme se ale rozhodli, že do jejich tréninku zapojíme i fyzickou přípravu. Na to ony ale nebyly zvyklé a tak se jim do toho samozřejmě nechce. My je do toho také neradi nutíme, ale je to potřeba. Z těch pár pokusů, které zatím proběhly, je vidět, že na tom nejsou nejlépe a příčinu shledáváme mimo jiné v tom, že na tělocviku hrají pouze hry, při kterých ale vlastně nic nedělají. Když už nás poslechnou a začnou dělat námi požadovaná cvičení, podle jejich pohledů a řečí si připadáme, jako kdyby nás v tu chvíli nenáviděly.
Má někdo z vás nějakou radu či nápad, jak je k fyzičce donutit a abychom zároveň udrželi přátelskou atmosféru? Neradi bychom, aby si pak děti připadaly jako ve škole, kde musí poslouchat učitele. A stejně tak bychom se my nechtěly cítit jako nenáviděný učitel.
Díky