Diskuse

Ahoj,

měla jsem podobný problém na skautském táboře. Nepohodly se mi tam holky, které sice nejsou úplně nejlepší kamarádky, ale obvykle spolu vycházejí docela dobře. Jejich hádka skončila křikem a bylo z toho divadlo pro všechny. Vyřešila jsem to tak, že jsem hádající se holčičky odvedla stranou a tam jsme si to v klidu vyříkaly. Nechala jsem si od obou říct, jak hádka začala, co které vadí. Pak jsme se shodly na tom, co která udělala špatně a co se dalo udělat lépe. Nakonec jsme se dohodly, že kdyby se situace opakovala, přijdou za mnou a rovnou ro zkusíme rozsoudit spolu. A ostatními dětmi jsem to pak neřešila vůbec, mezi nimi žádné spory nebyly. Až do konce tábora pak už byl klid, tak to snad zabralo. 

Jinak mám pocit, že je potřeba dětem čas od času zařazovat do programu povídání o vztazích, někdy se s nimi i otevřeně bavíme o šikaně. U starších dětí i vím, že někdy pročistí vzduch v klidu si říct, co komu vadí, proč se ve skupině necítí dobře. To bych ale u dětí ze ZŠ ještě nezkoušela, myslím, že v tomhle věku to ještě správně nepoberou. 

Ahoj,

Řešila jsem podobný konflikt ve školní družině mezi 2 spokužacmkami ve 3. Třídě, jsou to nejlepší kamarádky, ale stále proti sobě poštvávaly a přetahovaly si ostatní kamarádky, skončilo to tím, že už se spolu vůbec nebavily. Udělala jsem si s nimi “trojúhelník”, obě jsem si spolu posadila, vedle sebe, ne naproti sobě a nesměly si vzájemně skákat do řeči, nechala jsem každou zvlášť pred tou druhou říct jak celou situaci vidí, co se vlastně stalo a co jí na té druhé vadí až potom se k tomu mohla vyjádřit i druhá a zároveň uznat svoji chybu a potvrdit, že se to děje. Nakonec se obě objaly a slíbily si, že kdyby se něco takového delo, musí k sobě byt upřímné a říct si to hned, ne to v sobě dusit a dělat si naschvály. 

Většinou konflikty řeším tímto způsobem, ale snažím se jim předcházet komunitnim kruhem a nějakou rychlou skupinovou hrou, na které je vidět  mezi kým jsou případné neshody nebo koho tak trochu vylučují.

Dobrý den, 

to je bohužel problém, který se děje stále častěji. Myslím si, že na vině je tomu dnešní doba a také prostředí, ve kterém děti tráví svůj čas. A také ostych dětí, kterým se toto odstrkování stává. Jsem matkou dcery, která navštěvuje 8 třídu a bohužel je v pozici odstrkované spolužačky. Její problém je ale v tom, že není dost průbojná a doposud tento stav, který se děje ve třídě, tajila. Vše u nich ve třídě probíhala relativně v pořádku do cca 5 třídy, poté se začaly tvořit party a ona najednou nikam nezapadla. Částečným důvodem bylo to, že začala nosit rovnátka a styděla se. Nejde o to, že by si jí nikdo nevšímal nebo na ni byli zlí, ale spíše o to, že ji nezvou na procházky, společné nákupy nebo oslavy narozenin. S dcerou tento stav probíráme a hledáme řešení. Ví, že se musí naučit pracovat se svým ostychem. Také pomohl i rozhovor se třídní učitelkou, která v rámci jedné hodiny udělala debatní kroužek, aby každé dítě řeklo nějaký svůj názor na spolužáky (ty samozřejmě vybrala třídní učitelka, aby se mluvilo i o mé dceři).

Myslím si, že by bylo vhodné do výuky - třeba do hodin tv - zařadit hry, které pomáhají dětem tomu, aby zjistili, že se v některých situacích musí spolehnout na ostatní, aby se naučili důvěře. Určitě by ani nebylo k zahození, kdyby školy měly k těmto situacím plán prevence a zajišťovaly aktivní přednášky na podobná témata. 

Ahoj,

jsem ráda, že se v diskuzi toto téma objevilo. Nedávno jsem se na naší fakultě zúčastnila workshopu o šikaně.

Workshopu se zúčastnila také jedna výchovná poradkyně, která vyprávěla podobný příběh. Ten její ovšem zašel mnohem dál, jelikož ho v průběhu

nikdo nerozklíčoval a včas nezasáhl.

V 8. třídě byla partička tří holek, které si dobírali jednoho jejich spolužáka. Vždy mu nenápadně něco špitly a smály se mu,

ale nikdo to nepoznal. Chlapce to velice trápilo. Nechtěl chodit do školy a měl špatnou náladu, ale nikoho nenapadlo,

co by za tím mohlo být. Vlivem toho se chlapec nakonec zhroutil a skončil v nemocnici.

Poté se odhalila příčina a paní učitelka tento problém s jednotlivými účastníky probrala. Zjistilo se, že si děvčata neuvědomovala

závažnost situace a sama se zhrozila důsledků, které jejich počínání přineslo. Problém nakonec paní učitelka probrala s celou třídou

a upozornila na možné následky.

Myslím si, že v tomto případě je hlavně důležitá prevence. S dětmi se o šikaně bavit a dbát na přátelskou atmosféru.

Na workshopu nám také doporučovali, vzít si stranou žáka, v kterého máme důvěru a na atmosféru ve třídě se ho zeptat.

Tímto můžeme odhalit nějaká svá podezření. Ostatní spolužáci by o tom, ale neměli vědět a žák by měl mít v nás důvěru.

držím palce při přírodovědném kroužku

Barča Čermáková

Ahoj,

k tématu asi nemám žádnou vhodnou učitelskou radu, ale spíše osobní zamyšlení.. Dcera (7let) chodí do druhé třídy. Z 20 dětí je 6 kluků zbytek holky.. Zvláštní třída už od začátku. Kluci vždy tahouni, jedničkáři, takoví trošku maminčini mazánci, holky strašný dračice. Padly tam už i nějaké ředitelské důtky (u holek). Dcera se drží spíše s klukama (má doma 2 bráchy tak asi proto), ale mrzí ji, že ji holky odstrkují. Přece jen by chtěla být víc s nimi, ale není na takovéto holčičí "KÁ / neKÁ" a změny i 5x denně s kým jako jooo a s kým jako neee.

Doma to řešíme, zkoušíme vymyslet různé strategie, jak by mohly holky fungovat a byly by spokojené, ale moc dlouho nefungují. Navíc...když pak kouknu na rodičáku na některé ty rodiče... tak se mi vždycky potvrdí, že ryba prostě smrdí od hlavy.. :-)

r