Diskuse

Pěkný postup, takový bych uvítala i já jako malé dítě, když mě tlačili do aktivit, které mi neseděly. Ale není možné, že by třeba pak chlapci vadilo, že není ve společnosti ostatních dětí? Že by pak mohl ty hry hrát jen, proto aby byl ve společnosti? 

Oceňuji uvědomění si individuality dětí, ke každému z nich se musí přistupovat podle aktuální situace a neplatí žádné obecné vzorce. Probíhají vaše akce jednorázově? Setkáváte se o víkendech vždy s novými dětmi, nebo některé znáte z dřívějších pobytů? Ptám se, protože je samozřejmě složitější přijít v krátkém časovém úseku na to, co platí zrovna na dané problémové dítě. Naopak pokud byste měli šanci vypozorovat z opakovaných setkání případné potřeby dítěte, pak se určitě jednodušeji přizpůsobíte.

Já jsem vypozorovala, že někdy k vypořádání se s těmito dětmi funguje prosté "hození do vody" - naposledy jsem tento postup zaregistrovala při pedagogickém kurzu s praxí: zkrátka přenechat vedení nějaké aktivity dítěti. Samozřejmě to nelze aplikovat na každou činnost, ale myslím, že vždy se dá najít alespoň nějaká možnost, kde tento postup uplatnit. Předat základní instrukce a nechat ho řídit ostatní děti - popřípadě dospělé, záleží na charakteru aktivity. Sama jsem se divila, jak právě tento způsob "uspokojení potřeby pozornosti" dokáže potížisty stimulovat k efektivní práci. A mnohdy se pro dítě jedná o nejlepší ukázku toho, jak náročné je něco organizovat (zejména pokud se ve skupině nachází narušitel).

Ahoj, 

mám podobnou zkušenost s tříletou holčičkou z letního příměstského tábora. Tábor byl se zaměřením na gymnastiku a celkově pohyb a hry venku i uvnitř. Děti měly mezi sebou velké věkové rozdíly (jednalo se o děti věku od tří do sedmi let) a tato skutečnost občas velmi ztěžovala plánované aktivity. 

Nejmladší byly dvě tříleté holčičky, pro které byly některé hry ještě příliš náročné. Jedna z nich to přijímala velmi těžce a již druhý den se odmítala většiny aktivit zúčastnit. Odmítala však i takové aktivity, které by zvládla, nechtěla je ani zkusit. Vždy si jen lehla na zem a začala plakat a všem ostatním dětem nadávat. Nejprve jsme se jí pokoušeli utišit a přemluvit, ať hraje s námi, ale to nefungovalo a jen jsme tím zdržovali celou skupinu. Zkusili jsme ji tedy nechat plakat a nepřemlouvat ji. Zpočátku trvalo celkem dlouho, než se k ostatním dětem vrátila. Po nějaké době však zjistila, že když si ji nikdo nevšímá, tak ji to nebaví. Začala tedy přicházet zpátky sama již po kratší době a opět se přidávala k ostatním. Na konci týdne ji toto odcházení přešlo již úplně, občas jen trochu ,,zkrabatila tvář", ale když si všimla, že si toto nikdo nevšímá, opět se uklidnila.