Poslední dopisy Bedřicha Gemindera. Národní archiv, Ústřední výbor KSČ.
Tento pramen mě zprvu zaujal hlavně tím, že je ručně psaný. Velmi by mě zajímalo, co bychom se dozvěděli z grafologického rozboru pramene? Jaká může být psychologie člověka, který se dokáže takto ponižovat?
Myslím, že bližší rozbor psané podoby by mohl být dobrým výzkumným tématem.
Mě osobně na ní zaujalo hlavně množství gramatických chyb a nepřesností ve vyjádřování.
Zajímalo by mě, jak moc byl Geminder v dopisech upřímný.
Rozhodně by bylo zajímavé prozkoumat podobné dopisy napsané jinými účastníky tohoto procesu - a rovněž prozkoumat výpovědi přeživších odsouzených, např. E. Löbla a A. Londona. Tak získáme širší materiál pro další výzkum.
Musím říci, že tento pramen mě velmi zaujal, jelikož se osobně zajímám o problematiku Velké čistky.
Podívejte se, prosím, na ukázku z knihy Kevina McDermotta, Ukázka by vám měla pomoci se zúžením tématu.
V textu mě zaujala část, kdy autor píše o psychice komunistů, kteří byli vystaveni neustálému tlaku a výzvám k ostražitosti, a časem se tak stali náchylnými k přílišné nejistotě a podezřívavosti. To považuji za částečnou odpověď na jednu z našich otázek (bližší prozkoumání Geminderovy osobnosti), ale obecně se podle mého názoru autor zajímá o téma politických procesů z jiného úhlu pohledu než my. (Mnohem více se zajímá o příčiny a vliv politických procesů na tehdejší československou společnost.)
Osobně bych raději dále hledala odpovědi na naše původní otázky (Jak vypadal Geminderův život, než byl obviněn, co utvářelo jeho osobnost? V jakém prostředí psal své dopisy? Jak by dopisy vypadaly ve srovnání s dopisy ostatních odsouzených?), protože si myslím, že pramen, jako je poslední dopis odsouzeného na smrt, vybízí spíše k zaměření se na problematiku z pohledu jeho pisatele.
Souhlasím, myslím, že jsem se nakonec shodli na velmi dobrých otázkách, které se nám budou dobře zpracovávat. Navíc mám dojem, že naše pojetí je dost neotřelé a mohlo by zaujmout i ostatní kolegy, kteří se například o podobné věci nezajímají.
Děkuji za vaši práci. Komparativní přístup (vzhledem k dalším dopisům odsouzených) se mi zdá zajímavý. Zde by mohlo být zajímavé zkusit i rozšířit o další kontexty (posledních) dopisů psaných z vězení a v čem se ty z politických procesů v 50. letech liší. Budu rád za krátkou prezentaci vaší práce 6. 1.
Myslím, že o tom, v jakém prostředí byly dopisy napsány vypovídá dostatečně kniha Doznání od Artura Londona (LONDON, Artur. Doznání: V soukolí pražského procesu. 2. vyd. Přeložil Ivo FLEISCHMANN. Praha: Československý spisovatel, 1990. Spirála. ISBN 80-202-2013-7.), o které jsme se společně bavili na setkání.
Pro srovnání dopisů různých odsouzených můžeme využít například soubor dopisů Milady Horákové z vězení (HORÁKOVÁ, Milada. Dopisy Dr. Milady Horákové: Z pankrácké cely smrti 24 - 27. 6. 1950. Praha: Eva, 1995.) - kniha je dostupná například v Moravské zemské knihovně.
Při hledání jsem narazila na na přepisy procesu v Rudém právu (jednu stranu jsem se pokusila přiložit, jinak dostupné v Digitalizovaném archivu časopisů Ústavu pro českou literaturu AV ČR) nebo v později vydané knize Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Orbis, 1953. (dostupná online na stránkách Národní digitální knihovny http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:ba82e440-fb72-11e2-9923-005056827e52). V záznamu procesu jsem si všimla narážek na Geminderovo vyjadřování, což mi odpovědělo na jednu z původních otázek.
Ex post uvádím zmiňovaný pramen týkající se korespondence Bedřicha Gemindera:
eBadatelna Archivu bezpečnostních složek, fond Ministerstvo národní bezpečnosti – Geminder Bedřich: část 23, 24, 25 a 29.