1. Překlady do cílové kultury vstupují především proto, aby zaplnily „mezery“, např. chybějící literární žánry. Tím, že přinášejí něco nového, přirozeně tím domácí kulturu mění. Obvykle je určitá míra odchylky akceptována, někdy dokonce preferována.
2. Prvotní určení pozice překladu je založeno na předpokladu (postulátu), že daný text je v cílové kultuře považován za překlad. Je to pracovní hypotéza, která umožňuje výzkum vůbec začít. V této fázi ještě neznáme přesnou povahu vztahu mezi překladem a jeho předlohou, ani nevíme, jaké konkrétní normy formovaly jeho výslednou podobu. Je nutné provést detailní deskriptivní analýzu, která prozkoumá vztahy mezi zdrojovým a cílovým textem a identifikuje konkrétní rozhodovací procesy. Teprve po zjištění, jaká pravidla překladatel v procesu uplatňoval a jakou funkci překlad v cílovém systému skutečně plní, se jeho pozice stává definitivní.
3. Touryho přístup se sice orientuje na cílovou kulturu (kde překlady vznikají a fungují), ale neznamená to, že zdrojový text úplně ignorujeme. Target-orientedness je pouze metodologickým východiskem. Cílová kultura je hlavním faktorem, který určuje podobu překladu, ale originál stále slouží jako nezbytné měřítko, se kterým výsledek porovnáváme.
4. Studium jednoho textu pro validní závěry nestačí. Cílem DTS je odhalit pravidelnosti v chování překladatelů. Jeden text může být náhodnou odchylkou nebo individuálním stylem, Abychom mohli mluvit o normách překladu, je nutné studovat celé korpusy textů, které v dané kultuře a čase vznikaly, a sledovat, zda se určité vzorce chování opakují.
5. Normy jsou podle Touryho sociokulturní omezení, která se nacházejí na škále mezi naprosto závaznými pravidly (objektivní zákony) a idiosynkraziemi. Normy jsou sdílené představy o tom, co je v dané době a kultuře „správné“, „vhodné“ nebo „očekávané“. V překladu určují, jaké texty se budou překládat a jakými metodami se bude postupovat. Jsou to tedy nepsaná pravidla, která vedou překladatele při jeho rozhodování.
6. Počáteční norma je základní volba překladatele mezi dvěma směry: buď se podřídí originálu (adekvátnost) a výsledkem bude text, který zachovává cizost předlohy, nebo se podřídí normám cílové kultury (přijatelnost), aby vznikl text, který působí přirozeně v cílovém prostředí.
7. Předběžné normy se řeší ještě před samotným překládáním. Určují, co se bude překládat (Translation policy) a zda je přípustné překládat přes prostřední jazyk, např. z čínštiny přes angličtinu do češtiny (Directness of translation). Operační normy řídí rozhodování během samotného procesu překládání. Určují, zda se v textu může vynechávat nebo přidávat (Matricial norms) a jaká slova nebo styl se mají použít (Textual-linguistic norms).
8. Ekvivalence je funkční vztah mezi zdrojovým a cílovým textem, který existuje u každého překladu. Normy určují, jaký typ ekvivalence v daném případě vznikne. Pokud převažují normy přijatelnosti, bude ekvivalence jiná (např. zaměřená na stejný účinek na čtenáře), než když převáží norma adekvátnosti (zaměřená na formální shodu s originálem). Ekvivalence je tedy produktem aplikovaných norem.