Oba texty definují slovo jako základní jazykovou jednotku s pevnou formou (grafickou či zvukovou) a významem, která v řeči vystupuje jako samostatný prvek.
Rozdíl spočívá v přístupu: publikace Čeština – řeč a jazyk volí teoreticky širší pohled a analyzuje slovo skrze komplexní systém hledisek – od sémantiky a fonetiky až po morfologii, syntax a kontext. Naproti tomu Příruční mluvnice češtiny nabízí stručnější pojetí slova jako formálně-významové jednoty. Více se zaměřuje na jeho praktické využití, zejména na funkční, pragmatickou a textovou stránku v rámci konkrétní komunikace