Poznámky k reakcím na Órigena

Málokdo z Órigenových stoupenců i kritiků byl tak precizním filologem s takovou vnímavostí pro literu textu jako on. Órigenův důraz na věrnost liternímu znění textu ilustruje polemika Eustathia z Antiochie, který na počátku 4. stol. napadá Órigena v souvislosti s komentářem k 1Sam 28. Tato pasáž 1Sam vypráví o tom, jak se Saul obrací na věštkyni a nechává ji vyvolat ducha zemřelého proroka Samuela. Órigenés ve svém komentáři ke knihám Královským toto místo vykládá v literním smyslu, a připouští tak, že duch zemřelého Hospodinova proroka byl v podsvětí a mohl být vyvolán věštkyní pomocí nějaké okultní praktiky. Órigenés neskrývá nejistotu, ale nenalézá na tomto místě žádný zřetelný systémový signál (defectus litterae), který by vzbuzoval pochyby o historické pravdivosti tohoto příběhu, a tak uzavírá, že vzhledem k autorství Ducha svatého o pravdivosti tohoto místa nemůžeme pochybovat. Na tento závěr navazuje výkladem, jak a proč byl Samuel vyvolán z podsvětí, kde se skutečně nacházel.

Kritik alegorického výkladu Eustathios (a Eustathiovu interpretaci přejímá později Řehoř Nysský) Órigenovi paradoxně vyčítá právě jeho literní výklad. Kárá ho, že zatímco celé Písmo vykládá alegoricky, právě tuto epizodu, tak nevhodnou pro literní výklad, vykládá historicky. Eustathios vychází z řady dogmatických předpokladů: není přípustné si myslet, že by prorok byl v pekle a že by jím disponovala věštkyně, která je služkou démona. Proto vykládá pasáž tak, aby dokázal, že celá scéna je pouhou snovou iluzí, kterou v Saulovi probudilo démonské působení skrze věštkyni.

Simonetti interpretuje tento spor tak, že Eustathios nepochopil filologický základ Órigenova argumentu, který kladl na první místo biblický text vysoko nad jakékoli apriorní dogmatické předpoklady. Epizoda podle něho ukazuje dvě různé mentality. Eustathios je založením literista, ale u dané epizody konstatuje rozpor mezi literou textu a svým doktrinálním přesvědčením, a proto i on aplikuje órigenovskou zásadu defectus litterae a interpretuje místo v podstatě alegoricky: postava, kterou text prezentuje jako proroka Samuela, je vykládána jako prázdný přelud a iluze. Naopak filolog a alegorista Órigenés pokládá za východisko všech alegorizačních postupů literní interpretaci těla textu a zachází s textem velmi precizně, důsledně a jakoby bez předsudků (pomineme-li analogii platónského univerza, předpoklad jednotného záměru a přincipu užitečnosti všech míst Písma, které jsou "předsudky" Órigenovými). V tomto případě u něho výsledek textového zkoumání nevzbudil žádné podezření z defektnosti, a proto se rozhodl věnovat zbytek výkladu pouze liternímu smyslu.

Zdroj: