Poznámky k reakcím na Órigena

Órigenova alegorická exegeze si získala rychle přízeň také mimo Egypt, a zanechala tak v křesťanské exegezi nesmazatelnou stopu nejen v postavách mnoha následovníků, které jeho alegorická interpretační metoda inspirovala, ale i v mnoha odpůrcích, kteří se s Órigenovým dědictvím kriticky vypořádávali. V mnoha církevních obcích proto v 2. pol. 3. stol. a na začátku 4. stol. vzplála řada polemik.

Důvodů, proč se k Órigenova metodě mnozí pozdější exegeté stavěli kriticky, bylo několik:

• Její založení na koncepci platónského dualismu, která dávala větší důraz na duchovní svět jako něco reálnějšího, pravdivějšího a hodnotnějšího, a její tendence obracet se programově na vzdělanou elitu a nedbat o většinu složenou z jednoduchých (simpliciores). Zdá se, že pozdější generace teologů nedokázaly dostatečně docenit Órigenovu věrnost liteře jakožto tělu textu a jeho ryze křesťanský předpoklad, že tato tělesnost Písma je jediným a nevhnutelným prostředkem k duchovnosti a pravdě, jež je cílem interpretace.
• Podezření, že Órigenés rozšířením alegorické metody na celé Písmo (a teologickým přesvědčením o všudypřítomnosti duchovního smyslu) popřel historicitu lidských činů Krista a významných osob historie. Systematický předpoklad duchovního smyslu všech míst Písma včetně evangelií si vynucoval alegorický výklad vztahovat i na příběhy Ježíšova života. Autoři evangelií dle Órigena občas historické zprávy pozměnili tak, aby text sděloval duchovní poselství, takže vlastně zachovali duchovní pravdy v materiální lži (CommJn 10 5,19–21).
• Významný signál k odvrácení se od Órigenovy alegoreze byl pravděpodobně vnější: Pohanský filolog a novoplatónský filozof 3. stol. Porfyrios publikoval rozsáhlou polemiku Proti křesťanům (o 15 knihách), která vzbudila velký ohlas. Polemizovali s ní řecky píšící historik Eusebios z Caesareie i pozdější latinští autoři Augustinus a Jeroným. Porfyrios uznával Krista jako velkého a váženého filozofa, ale útočil na křesťany jako na zmatenou sektu zpozdilých hlupáků. Vedle historických a filologických argumentů, které se týkaly zpochybnění starobylosti a autority knihy Daniel nebo rozporů v podání evangelií, narážel Porfyrios kriticky také na Órigena a jeho alegorickou metodu. Tvrdil, že křesťané nekriticky prohlašují, že zákony, které Mojžíš formuloval jasně, jsou ve skutečnosti nejasné hádanky plné skrytých tajemství, a překrucují je, aby je nemuseli zachovávat.